Na konci letního semestru 1972 byl Jan Patočka donucen ukončit svou přednáškovou činnost na FFUK. Na podzim téhož roku vyhověl prosbě svých bývalých posluchačů a v souvislosti s diskusí, která mezi nimi probíhala nad tehdy aktuálním textem M. Heideggera Konec filosofie a úkol myšlení, přednesl v soukromí přednášku, v níž téma zániku filosofie pojednal z jiné, doplňující perspektivy. Svou přednášku zopakoval v nové podobě začátkem roku 1973 a na základě jejího magnetofonového záznamu připravil její definitivní podobu. K publikování přednášky nemohlo samozřejmě za autorova života dojít a uskutečnilo se až v samizdatovém Archivním souboru prací Jana Patočky. Odtud byla přednáška přetištěna v roce 1987 v exilovém časopise Proměny v New Yorku. Zatímco Heideggerovi šlo o to naznačit, proč se jeho myšlení snaží tradici evropské filosofie, z níž vychází, radikálním způsobem překonat, prochází Patočka velkým obloukem dějinami této tradice a podává výklad o tom, jak se v rámci jí samé toto překonávání připravovalo.
Samostatným vydáním této přednášky doplňujeme publikování českého překladu Heideggerova svazku Věc myšlení, v němž je jeho přednáška o konci filosofie obsažena.