Má člověk, který prožil doslova celý svůj život v prostředí, které překračuje určité základní horizonty společnosti - a toto je či bylo svým způsobem ve své podstatě ojedinělé - povinnost vydat o něm i o sobě v něm a ovšem i o lidech, kteří v něm a na něj působili, svědectví pro budoucnost? Nebo je jen na jeho libovůli tak učinit? Domnívám se, že to sice pochopitelně je na vůli jednoho každého z nich, ale záleží i na tom, zda chce a hlavně zda má co sdělit. Neboť není nic horšího, podávají-li se jen banality. Nicméně v nějaké formě by tak činit měl, tím spíš, že z historického hlediska jsou i banality svědectvím. Ale říkejme tomu třeba morální či kategorický imperativ, stačí ovšem to říci i méně vznešeně, protože totiž může jít o poučení sebe sama, o jakési zamyšlení nad tím, co se mělo udělat lépe či aspoň jinak.