Společnost spektáklu (1967) je nejzávažnější teoretickou prací francouzského situacionisty Guye Deborda (1931-1994). Tvořivě v ní navazuje na Hegela, Marxe a Lukácse, aby postihl strukturu, fungování a rozpory soudobé kapitalistické společnosti, a to zejména její západní formy. Kniha silně ovlivnila nejen společenskou a kulturní kritiku následujících desetiletí, ale i praktickou podobu protestů, které se snažily a snaží "uškodit spektakulární společnosti". Její myšlenky našly v roce 1968 rozsáhlou odezvu mezi revoltujícím francouzským studentstvem.

V češtině druhé, zcela přepracované vydání s rozšířeným poznámkovým aparátem.

Guy DEBORD (1931-1994) byl francouzský marxistický teoretik, spisovatel, filmař a vůdčí osobnost Situacionistické internacionály (SI), jež navazovala na dřívější umělecká hnutí dadaismu, surrealismu a lettrismu. Narodil se v roce 1931 v Paříži, nedokončil studia práv a svůj život se rozhodl věnovat politicko-uměleckým experimentům a teoretické práci nesmiřitelného společenského kritika. V druhé polovině padesátých let se podílel na založení SI, která si kladla za úkol propojit moderní umění a radikálně-levicovou politiku, a tak napomoci ke zničení kapitalismu v jeho západní i východní formě. Podle situacionistů se sociální revoluce nemohla omezit jen na změnu produkčních vztahů, ale měla zahrnovat i proměnu každodenního života. Situacionistické myšlenky našly v roce 1968 rozsáhlou odezvu mezi revoltujícím francouzským studentstvem a zařadily se mezi hlavní ideové katalyzátory studentských bouří. Po rozpuštění si se Debord zabýval především filmovou tvorbou; vznikly tak filmy Společnost spektáklu (1973) a In girum imus nocte et consumimur igni (1978). V osmdesátých letech, kdy byl jeho život poznamenán rostoucí izolovaností a pesimismem, vycházejí knihy Úvahy o zavraždění Gérarda Lebovici (1985), Komentáře ke společnosti spektáklu (1988) a autobiografický Panegyrik (1989). V důsledku zdravotních potíží spáchal v roce 1994 sebevraždu.