Travis Jeppesen v knize Špatné psaní přichází s radikální myšlenkou, že selhání nemusí být vždy neúspěch. Jeho zájem o "špatnou" literaturu, film či výtvarné umění neústí v argumentaci vedenou ve prospěch "správných" podob tvorby, ale naopak v kritické pochopení, že právě pro to, čím tyto práce - mnohdy umanutě a zatvrzele - jsou, jsou zajímavé a má smysl věnovat jim pozornost. Neoddělitelnou součástí tohoto sdělení je i samotná jeho forma, která experimentuje s jazykem až na hranici možného, jež se v případě Travise Jeppesena nachází v oblasti objektově orientovaného psaní.

"Texty v této knize usilují především o to, zachovat a reflektovat onu vnitřní pevnost, která kdysi bývala a být by vždy měla určujícím rysem kritiky. Velká část z nich se snaží rozvíjet protiklady přítomné v jejich formální konstrukci a neuchylovat se k zastíracím technikám mnohem jemnějších, a tím pádem i přijatelnějších forem kritiky, k tak zvanému dobrému psaní."
Travis Jeppesen

***

Kritická edice vznikla ve spolupráci Ceny Věry Jirousové s Centrem pro současné umění Praha, a to z živé potřeby konceptualizovat myšlenky teorie kritiky a uvažování či záměry nejmladší výtvarné produkce. Kniha Hala Fostera Zítra bude hůř vyšla jako negativně konejšivá prvotina edice nesoucí v sobě víru v neotřesitelné základy kritického myšlení. Navazujeme na ni překladem publikace Travise Jeppesena Špatné psaní, jež nás utvrzuje v tom, že selhání v očích jednoho může být podnětem pro hlubokou a seriózní úvahu v případě druhého.

***

Travis Jeppesen je eskamotérem umělecko-kritických a kriticko-uměleckých metarovin. Bývá představován jako tvůrce, a tedy i první reprezentant objektově orientovaného psaní nebo jako autor, který usiluje o znovuzrození umělecké kritiky formou literární praxe. Soubor textů v publikaci Špatné psaní zastupuje rozmanité varianty rozprostřené na škále těchto přístupů. Jeppesenovo psaní dle autora samotného zároveň ale "není něčím, co by mělo být chápáno striktně jako pouhá konvenční konotace literární praxe. Mnohem spíše jde totiž o operativní sílu, která je základem téměř veškerého úsilí v oblasti tvorby, a slouží tak ke stírání kategorických rozdílů mezi různými médii". Jeppesenův jazyk odpovídá jeho zájmové polyfonii i univerzitním studiím, v nichž dal přednost literatuře a filosofii, aby se k psaní o výtvarném umění a jiné umělecké tvorbě vztáhl neakademickým, bytostně zaujatým způsobem - stylisticky soustředěným, pojmovým neologismům a filosofickým logismům vždy otevřeným, s místy vychýlenými formami zápisu coby vtělené extenzi "divokého psaní".

Knihu Bad Writing v podání Sternberg Pressu s původní, typograficky výraznou úpravou od Maria Dzurily českému publiku nakonec předkládáme jako grafický metapřeklad z pera Jeppesenova dávného pražského souputníka a Špatného umělce Marka Thera.