Kniha volně navazuje na dnes již legendární vydání Abecedy od Vítězslava Nezvala a kol. z roku 1926 u Ottova Nakladatelství. Namísto básníka, typografa, tanečnice a fotografa se tématu nově ujala sochařka, malířka a básnířka v jedné osobě Ellen Jilemnická.

Abeceda Ellen Jilemnické je pozoruhodným počinem umělkyně, v jejíž osobnosti se snoubí několik talentů: výsostná schopnost nakládat s tvarem, hmotou, obrazem, ale také se slovem. V knize najdeme jednatřicet písmen doprovázených autorskými kresbami a texty básní složených ze slov uvozených daným písmenem. Třicátá druhá báseň, úvodní, sehrává roli vstupní poetické brány: navozuje atmosféru a ladí naše vnímání. Texty doprovázející litery abecedy jsou psány asociativně, tak jak měli v oblibě dadaisté a surrealisté. Z rukopisu zároveň tušíme spontánnost a jistotu, vtip, grotesknost i ironickou nadsázku.
Ilustrace a rukou psané texty básní jsou navzájem propojené. Autorka kombinuje kresbu perem s akvarelovými barvami a používá dobře uleželé, dávno již zažloutlé kladívkové čtvrtky, jejichž archivní odstín dodává kresbám na autentičnosti a zároveň působí nadčasově.

"Nemusela jsem ani přemýšlet, slova ke mně přicházela sama, stejné to bylo s kresbami. Měla jsem na Abecedu rok, zvládla jsem ji za měsíc. Kdybych to neudělala hned, tak energie vyprchá. Mám to tak se vším, do čeho se pustím, když sochařím, kreslím nebo píšu. Musím vnímat jakýsi tah, napojit se na téma, ponořit se do něj a plně se mu oddat."