Budoucí básníøka, ètrnáctiletá Irina Knorring opustila Ruskou øíši v listopadu 1920 na jedné ze 126 lodí, které odvážely zbytky Bílé armády z Krymu. Psaní deníku jí bylo útìchou a radostí na složité cestì do exilu. I pøes tìžkosti, které popisuje, nejsou její zápisky drásavé. Pùsobí prostì a bezprostøednì, jako rozprávìní s blízkým èlovìkem. Dnes její deník pøedstavuje nejen osobní pøíbìh mladé dívky z Charkova, ale nabízí též bezprostøední vhled do minulé doby a nastavuje zrcadlo dobì naší.