Monografie analyzuje české dystopické (antiutopické) prózy 80. let 20. století a legitimizuje jejich postavení coby protirežimní prózy vzniklé v období komunistické nadvlády v ČSR. Při vytváření typologie hlavních témat dystopických próz vychází z tuzemské žánrové literatury meziválečného období (J. Weiss, J. Haussmann, ale i K. Čapek), dále z děl vzniklých v padesátých (E. Petiška) a šedesátých (J. Marek) letech 20. století, zároveň i z kontextu zahraničních dystopických románů (zejm. G. Orwell, J. Zamjatin, A. Huxley). Autor analyzuje beletrii před rokem 1989 oficiálně vydávanou (V. Páral), literaturu exilovou (M. Harníček), prózu vydanou tiskem až po roce 1989 (J. Pecinovský, E. Hauserová, Z. Páv) i představitele literárního undergroundu (E. Bondy). Výsledná práce vytváří typologii dystopií sledovaného období na základě hlavních témat, jakými jsou nejen kritika režimu, ale třeba i otázka prosazování či odmítání genderových stereotypů.