Téma autoevaluace školy se objevilo ke konci minulého století návazně na zvýšení zájmu o téma kvality školy. Kvalita školy byla na mezinárodní scéně silně artikulována v OECD od 80. let 20. století. Hledali cesty monitoringu i podpory kvality škol i vzdělávacích systémů. Paralelně se v rámci managementu promýšlely modely řízení organizací obecně i ve veřejné správě zvlášť. 90. léta znamenala pro Českou republiku otevření se těmto světovým trendům, ba v nastoleném prostředí svobody a rodící se demokracie se jim dostávalo zvýšené pozornosti.
Autoevaluace školy jako "vlastní hodnocení školy" se objevila v novém školském zákoně z roku 2004. Následovalo období systematičtější podpory těchto procesů ve školách i formou různých rozvojových projektů. Autoevaluace je chápána jako systematický, racionální proces. Proto má mít svoji metodologii, která bude tento proces reflektovat, zabývat se jednotlivými fázemi, použitými metodami a postupy. O to usiluje předložená kniha.