DETAIL TITULU:
-
anotace
Svědectví Henryka Schönkera odhaluje překvapivou skutečnost - město Osvětim se mohlo stát výchozím bodem pro masovou emigraci Židů a nikoli místem jejich vyhlazení. Dokumenty toto překvapující odhalení potvrzují.
Kniha hned po svém vydání vyvolala četné kontroverze, protože mimo jiné popisuje i činnost emigrační kanceláře v Osvětimi, jejímž vedoucím byl Henrykův otec, Leon Schönker. Tato kancelář měla připravovat a registrovat Židy k hromadné emigraci do Palestiny. Z titulu své funkce jeho otec často jednal s Němci a byl také delegován do Berlína, kde o průběhu emigrací hovořil například s Adolfem Eichmannem a dalšími. Právě tato informace byla pro čtenářskou obec, ale i pro samotné historiky velmi šokující. Kancelář paradoxně vznikla jako jedna z prvních přímo v Osvětimi, která se o několik let později stala místem největšího vyhlazování Židů. K žádné hromadné emigraci nedošlo, protože západní mocnosti nechtěly Židy přijmout. Podařilo se emigrovat pouze několika židovským rodinám, které povolení k výjezdu dostaly většinou na pozvání příbuzných.
Rodina Schönkerových se během války několikrát stěhovala, aby unikla transportu, ale nakonec byla uvězněna v táboře Bergen-Belsen. Tady Leon Schönker portrétoval esesmany, což pomohlo jemu i jeho rodině přežívat v jinak hrůzných táborových podmínkách. V zimě 1944-1945 byli vězni přesunuti do jiných táborů. Schönkerovi nastoupili do transportu, který však kvůli bombardování a ústupu německých vojsk do svého cíle nedojel a byl koncem dubna 1945 poblíž Drážďan osvobozen. Po válce se rodina vrátila do Osvětimi, aby zjistila, že jako jediná zdejší židovská rodina válku přežila. Díky štěstí a silné vůli přežít.
Henryk Schönker se s dojemným osobním stylem rozhodl zaměřit na to, jak se život může vzepřít zkáze, jak duchovno může chránit fyzickou existenci a jak reálná může být přítomnost vyšších sil, pokud člověk nikdy neztratí víru.
Jeho příběh byl zpracován do podoby oceňovaného dokumentárního filmu Dotek anděla, který režíroval Marek T. Pawłowski.
Kniha hned po svém vydání vyvolala četné kontroverze, protože mimo jiné popisuje i činnost emigrační kanceláře v Osvětimi, jejímž vedoucím byl Henrykův otec, Leon Schönker. Tato kancelář měla připravovat a registrovat Židy k hromadné emigraci do Palestiny. Z titulu své funkce jeho otec často jednal s Němci a byl také delegován do Berlína, kde o průběhu emigrací hovořil například s Adolfem Eichmannem a dalšími. Právě tato informace byla pro čtenářskou obec, ale i pro samotné historiky velmi šokující. Kancelář paradoxně vznikla jako jedna z prvních přímo v Osvětimi, která se o několik let později stala místem největšího vyhlazování Židů. K žádné hromadné emigraci nedošlo, protože západní mocnosti nechtěly Židy přijmout. Podařilo se emigrovat pouze několika židovským rodinám, které povolení k výjezdu dostaly většinou na pozvání příbuzných.
Rodina Schönkerových se během války několikrát stěhovala, aby unikla transportu, ale nakonec byla uvězněna v táboře Bergen-Belsen. Tady Leon Schönker portrétoval esesmany, což pomohlo jemu i jeho rodině přežívat v jinak hrůzných táborových podmínkách. V zimě 1944-1945 byli vězni přesunuti do jiných táborů. Schönkerovi nastoupili do transportu, který však kvůli bombardování a ústupu německých vojsk do svého cíle nedojel a byl koncem dubna 1945 poblíž Drážďan osvobozen. Po válce se rodina vrátila do Osvětimi, aby zjistila, že jako jediná zdejší židovská rodina válku přežila. Díky štěstí a silné vůli přežít.
Henryk Schönker se s dojemným osobním stylem rozhodl zaměřit na to, jak se život může vzepřít zkáze, jak duchovno může chránit fyzickou existenci a jak reálná může být přítomnost vyšších sil, pokud člověk nikdy neztratí víru.
Jeho příběh byl zpracován do podoby oceňovaného dokumentárního filmu Dotek anděla, který režíroval Marek T. Pawłowski.