Akad. arch. Jaroslav Kosek patřil k posledním žákům profesora Josefa Gočára. Po praxi na stavbách a absolutoriu Vyšší průmyslové školy stavitelské v Hradci Králové spolupracoval na projektech rodinných domů se stavitelem Ladislavem Caňkářem a zvítězil v soutěži na Hálkovo divadlo v Nymburku. Na základě tohoto projektu byl přijat do mistrovské školy profesora Gočára, kterou na AVU absolvoval v letech 1934-1937. Za svůj diplomní projekt koncertní síně na Střeleckém ostrově byl odměněn Kotěrovou cenou, čestným rokem na AVU. Během studia se úspěšně zúčastnil Baťovy bytové soutěže ve Zlíně v roce 1935 a urbanistických soutěží na skupinu obytných domů v Podbrezové a konečně na řešení centra a obytných domů ve Slatinských Dolech na Podkarpatské Rusi, které byly zčásti realizovány.

Poté působil jako samostatný architekt v Praze až do zrušení soukromých ateliérů po Únoru 1948. Na doporučení Josefa Chochola pracoval jako vedoucí skupiny v soukromém ateliéru národního umělce Jiřího Krohy. Odtud přešel do projekce v těžkém průmyslu, kde setrval až do odchodu do důchodu v roce 1976. Práce Jaroslava Koska byly zastoupeny na výstavě československé moderní architektury v Královském institutu britských architektů v Londýně v září 1947, koncipované Jaromírem Krejcarem. Později však nebyly zveřejňovány až do začátku roku 1989, kdy se objevily v časopisech Umění a řemesla a Československý architekt. V roce 1998 byl Jaroslav Kosek Obcí architektů oceněn titulem Osobnost české architektury.

Kniha, kterou připravili Jaroslav Kosek ml. a Vladimír Šlapeta, dokumentuje životní i profesionální osudy tohoto výjimečného architekta a mimo jiné představuje i všechny tři výroční studentské projekty autora, vzniklé v mistrovské škole profesora Josefa Gočára.