Spis De tranquillitate animi, snad předcházející spisu De otio, se snaží nabídnout cestu od neklidu, jehož popis předznamenává popis acedie Jana Kassiána a Baudelairovo ennui, k dosažení trvalé vyrovnanosti, k nalezení rovnováhy mezi společenskostí a samotou.

De otio lze číst v návaznosti na předchozí spis. Představuje Senekovo přepracování tradičního římského rozdělení na otium a negotium, tedy čas věnovaný činnosti ve prospěch státu a čas věnovaný soukromým záležitostem. Senekovo pojetí otia ilustruje změnu v římské společnosti, ale sehrálo také významnou roli později - vychází z něj totiž svatý Augustin ve svém pojetí rozdělení života na vita activa a vita contemplativa.