Anna je ve dvanáctém týdnu těhotenství, když jí zavolá Margot, starší sestra, se kterou nikdy neměla nejvřelejší vztah, a oznámí jí, že potratila. Ale nevypráví, jak se cítí, potřebuje mluvit o své přítelkyni. O Elizabeth. Svěřila se jí. Převyprávěla Margot svůj příběh tak, jak to ještě nikomu jinému nikdy neřekla. O prvním manželovi, potratu a krachu manželství a o nové etapě v jiném městě, s jiným mužem a s jiným dítětem, které v jejím břichu roste. Ženská "tajemství" Annu přitahují. Nebo je to něco v ní, co v jiných budí důvěru, že se mohou svěřit? Druhý příběh si vyslechne cestou z těhotenské jógy od Corrie, mladé ženy, jež možná vůbec není těhotná, již Anna vidí poprvé a je jasné, že i naposled. Tak moc musí přemýšlet o tom, jak jsou různé životní cesty nevyzpytatelné, neklidné a tak vzdálené jejímu životu. A pak se rozvine Annin vlastní příběh. V průběhu toho, co naslouchala příběhům jiných, ten její změnil směr. Aniž by chtěla, aniž by to plánovala. Stal se jedním z těch v řadě dalších, které se stávají cizím lidem, přece ne jí. Jak se s tím dá srovnat? Na dlouhé povídání je román, který zachycuje různost emocí, které vyplouvají na povrch, když si ženy sdílejí svá tajemství. Jde o empatické vyprávění o intimitě ženského přátelství, sesterství, mateřství i zármutku. A právě ve sdílení nepříjemných zkušeností a nejistých pocitů se snaží poskytnout úlevu.