Dvanáctá výstava s názvem Místa chvění: Zvuk jako médium vybízí návštěvníky k tomu, aby se tentokrát spíše než diváky, stali posluchači. Prezentuje zvuk jako svébytný fenomén, který dokáže zprostředkovat jiný estetický zážitek, než na jaký jsme v galeriích zvyklí, nikoliv však méně intenzivní. Výstava zkoumá prostřednictvím instalací šesti umělců a umělkyň z Polska, Německa, Rakouska a Česka možnosti a schopnosti zvuku formovat prostředí, transformovat prostor a ovlivňovat naše pocity v něm. Zároveň nás vybízí ke změně našeho vnímání a naladění se na vědomý poslech. Výstavu opět rozšiřuje katalog, který v sedmi textech přibližuje zvukové umění. Úvodní slovo patří kurátorům, kteří představují jak jednotlivé umělce, tak téma samotné. To doplňují i medailonky vystavujících a fotografie expozice. Anna Kvíčalová pak v textu Zvuk jako artefakt zkoumá dějiny sluchu. Jedním z klíčových dokumentů je esej jednoho z pionýrů zvukového umění Rolfa Juliuse Pokoje klidu. Na něj navazuje Paweł Szroniak a jeho úvaha o změně perspektivy poslechu. Jozef Cseres se pak nad zvukem zamýšlí více z filozofického hlediska. Dále v knize najdete rozhovor o současné praxi ve zvukovém umění se skotskou umělkyní, která v roce 2010 vyhrála Turnerovu cenu, Susan Philipsz. Poslední text patří Pavle Melkové, která se zamýšlí nad zvukem a prostorem.