Publikace věnuje pozornost malíři, výtvarnému teoretikovi a výtvarnému pedagogovi F. V. Mokrému (1892-1975), osobnosti, jež dosud nebyla historií umění dostatečně zhodnocena. Syntetické pojednání o výtazném představiteli vlivné generace pedagogicky působících umělců první poloviny 20. století vychází z důkladného archivního studia (zejména v Památníku národního písemnictví v Praze a Archivu Národní galerie v Praze). Dokládá ztotožnění Mokrého s moderními trendy v umění a experimentálními metodami výuky na avantgardním Bauhausu a zasazuje jeho tvůrčí a organizační aktivity ve významných uměleckých spolcích i v oblasti uměleckého školství do evropského kontextu.