Krátce po první světové válce nebylo v nově vzniklém Československu mnoho důvodů předpovídat automobilům rychlý rozvoj. Ve válkou zbídačené zemi byl domácí automobilový průmysl v hluboké krizi a většina společnosti se dívala na automobil jen jako na zhýralý asociální rozmar úzkého okruhu boháčů. Automobilisté se často setkávali s otevřeným nepřátelstvím veřejnosti.
Toto nepřátelství v následujícím desetiletí významně napomohl překonat automobilový sport. Ve třicátých letech již měl automobil v československé společnosti trvalé místo, svou existencí přinášel nemalé části obyvatelstva živobytí a pro stále více lidí se stával krásným snem. Snem většině z nich dosud nedostupným, ale přece jen již z jejich reálného světa. V mnoha případech jim toto snění pomáhaly rozvíjet návštěvy automobilových závodů a soutěží, na kterých se pro ně zrodil nový romantický ideál - automobilový závodník nebo automobilová závodnice.