© Nakladatelství
KAROLINUM 2020

RSS RSS   facebook


visa visa
maestro maestro

webmaster

VŠECHNY ZDE NABÍZENÉ PUBLIKACE MÁME SKLADEM

košík

VÁŠ NÁKUP


0 POLOŽEK
CENA: 0 VČETNĚ DPH



Domácí stránka  > UMĚNÍ  > detail titulu

DETAIL TITULU:

Jan Rafael Schuster ve světové válce

aneb Dopisy a kresby budějovického malíře z let 1915 až 1918

Jihočeské muzeum v ČB 2021

brožovaná344 str.
ISBN 9788076460065

obálka
-10% 396,-
356,-
1-2 ks

Skryté očím veřejnosti odpočívají v depozitářích archivů kilomet-ry písemných dokumentů zachycujících osudy mnoha generací našich předků. V tichu a přítmí trpělivě čekají, než přijde jejich čas a budou moci vydat svědectví o osobách dávno mrtvých a dnes mnohdy již za-pomenutých, o jejich životech a dovednostech, vítězstvích i prohrách, o událostech, které již nadobro odvál čas a stopy po nich zůstaly jen díky trvanlivosti papíru a inkoustu, či pečlivosti písaře, který je zazna-menal.
Osudy archiválií jsou různé. Mnohé staré listiny, knihy či spisy tvoří součást archivních souborů takřka odnepaměti a archiváři se v péči o ně střídají po generace. Řada dokumentů se naopak dostává do archivů postupně a takzvaně z moci úřední, neboť pro historický nebo jiný vý-znam je jejich uložení v archivech dáno zákonem. A jiné zase získávají archiváři darem od lidí, kteří tyto písemnosti doma opatrovali a po čase se rozhodli předat je archivu, kde v bezpečí a bez újmy mohou nést svědectví v sobě obsažená po další věky.

To byl také případ dopisů učitele a malíře Jana Rafaela Schustera, které českobudějovický státní okresní archiv získal před několika lety darem společně s početným souborem Schusterových obrazů a kreseb od manželů Plosových z Českých Budějovic. Šťastná shoda okolností tehdy napomohla tomu, že při pátrání po československých legioná-řích se spolu s válečnými vyznamenáními italského legionáře Jarosla-va Jelena (otce paní Plosové) dostaly do rukou archivářů i více než dvě stovky dopisů a dopisnic Jana Rafaela Schustera, výrazné postavy českobudějovické kulturní scény 20. století. Schuster do českosloven-ských legií nevstoupil a první světovou válkou prošel v uniformě nej-prve jednoročního dobrovolníka a později důstojníka rakouské armády. A protože archiváři tehdy z popudu Československé obce legionářské zpracovávali přednostně podrobný soupis legionářů z českobudějovic-kého okresu, na Schusterovy dopisy se tak trochu zapomnělo. Ale myš-lenka připravit edici této rozsáhlé korespondence již tehdy v hlavách archivářů zakořenila a je jen dobře, že nadobro nezapadla. Schusterovy dopisy z frontových linií, týlu i lazaretů, totiž velmi věrně a otevřeně ukazují, čím vším museli projít vojáci na frontách jedné z nejhorších a nejtěžších válek v dějinách lidstva a jak sami vnímali válečné události i nástrahy, které jim přinášel každodenní vojenský život.

Pro dnes žijící generace jsou léta první světové války povětšinou hlubokou minulostí. Pamětníci, natož aktivní účastníci bojů už dávno nežijí, a jedinou zřetelněji viditelnou připomínkou válečných let tak jsou více či méně udržované pomníky padlým, stojící ve většině našich měst a obcí, nebo pamětní desky v rodištích válečných hrdinů, většinou z řad československých legionářů. Chceme-li tak dnes o první světové válce získat více podrobnějších informací, nezbývá než listovat knihami nebo využívat jiných písemných, obrazových či filmových dokumentů. I zde je však jistá potíž. Většina z nás totiž díky světově proslulému románu Jaroslava Haška pohlíží na první světovou válku očima dobrého vojáka Švejka a tento pohled, jakkoli půvabný, má rozhodně k realitě daleko.

Jsou tu však i jiné písemné prameny, které přibližují válečná léta v poněkud odlišném světle. V archivech, muzeích i v mnoha rodinách jsou dodnes uchovávány památky po předcích, kteří se zúčastnili vá-lečných bojů. Deníky, dopisy nebo dopisnice polní pošty, psané rodi-nám a blízkým přímo z bojišť či polních lazaretů ukazují bez literární fabulace a humoristického podtónu mnohdy drsnou realitu, se kterou se jejich pisatelé museli potýkat. Zde se lze dočíst o útrapách na fron-tách či v zajateckých táborech, o krutosti zimních pochodů přes alpské hřebeny, o bídě a hladu na srbských a albánských bojištích, o stesku po blízkých osobách či po rodném stavení. Mnohé z těchto pramenů již byly publikovány, řada dalších dosud na své zveřejnění čeká.

Korespondence Jana Rafaela Schustera je bezesporu unikátním svě-dectvím o životě na frontě i v týlu v letech 1915-1918. Jedinečnost tohoto souboru spočívá zejména v jeho rozsahu, neboť se jedná o více než 230 dopisů a dopisnic. Schuster byl navíc díky svému učitelské-mu povolání pisatelem vzdělaným, a tak, odhlédneme-li od některých termínů, charakteristických pro vojenskou hantýrku, jsou jeho dopisy psané čtivou, příjemnou češtinou. Překvapivě bohaté jsou po stránce obsahové. Schuster byl důstojníkem rakouské armády, u svých vojen-ských jednotek byl členem velitelských štábů, některým vojenským jednotkám i sám velel, a tak měl nepochybně snadnější přístup k růz-ným informacím. Ty si pak nenechával pro sebe, ale mnohdy je bez sebemenších zábran sděloval svým rodičům do Českých Budějovic. A někdy šlo o data skoro až tajného charakteru, jejichž vynesení z vo-jenského prostředí by dnes (být v podobné válečné situaci) bylo nepo-chybně nežádoucí. S obsahem své pošty však Schuster žádné problémy neměl a vlastně je ani mít nemohl. K jeho důstojnické pracovní náplni totiž patřilo i řádné cenzurování veškeré pošty odesílané vojáky z fron-ty. Schusterovou rukou psané přípisky o vykonání předepsané cenzury tak lze nalézt i ta obálkách jeho vlastních dopisů.

Pro jedinečnost Schusterových dopisů hovoří ještě jeden aspekt, a tím je mimořádné výtvarné nadání jejich pisatele. Schuster byl již jako žák malířským talentem, kreslil od svého dětství a jeho nejstarší do dnešní doby dochované obrazy pocházejí již z roku 1903, kdy mu bylo teprve 15 roků. Malířské vlohy Schusterovi pomáhaly i na fron-tě a získávaly mu oblibu u vyšších důstojníků, kteří se často od něho nechávali portrétovat. V dopisech samotných však Schuster kresbami příliš nehýřil. Jen tu a tam lze nalézt nějaký drobný motiv, ilustrující psané sdělení. Schuster však během války jako malíř rozhodně neza-hálel a měl-li dostatek času, papíru a tužek, kreslil výjevy s vojenskou tématikou, portrétoval své spolubojovníky (případně sebe) nebo zazna-menával okolní krajinu, která na něho hluboce působila. Své kresby pak posílal domů rodičům. Mnohé z nich se dochovaly až do dnešní doby. Spolu se Schusterovou korespondencí se tak mohly stát základem pro vznik této knihy.