Autoři v knize uceleným způsobem rekonstruují historický vývoj komunikačních médií od preliterálních společností až do současnosti digitálního věku. Různé formy komunikace ve vývoji společnosti považují za vzájemně propojený a komplexní systém, který utváří nové modely jednání, vztahů a myšlení. Kniha navazuje na stávající teorie médií a studia společnosti pozdně moderní doby, která zároveň rozšiřuje. První část monografie seznamuje s historickým přehledem obecnějšího vývoje komunikačních médií, jejich rolí a kulturním významem civilizačního procesu. Sleduje genezi forem komunikace v prostředí orálních kmenových kultur, dále kulturní a společenské souvislosti vzniku a šíření písma a nových forem médií v podobě desek, tabulek či papyru. Navazuje připomenutí epochy tisku s dosud nepřekonaným rozvojem kultury a vzdělanosti. Následuje zachycení nástupu elektronických médií, kdy rozhlasové a televizní vysílání formovalo nové směry komunikace vůči anonymním příjemcům včetně zrodu efektivních metod manipulace. Závěr patří úvahám o vztahu digitálních technologií a společnosti pozdní modernity. Kniha popisuje a vysvětluje některé principy digitální éry komunikace, které mají mj. za následek nikoli reflexi skutečnosti, ale její vlastní interpretaci.