Nina Jirsíková tančila v nejvyhledávanějších zábavních podnicích 20. let 20. století, kde se potkávala s Karlem Hašlerem, Ferencem Futuristou, Eduardem Kohoutem, Jindřichem Plachtou a mnoha dalšími. Na konci 20. let přešla s tanečníkem a choreografem Joe Jenčíkem - jako jedna z jeho "girls" - do Osvobozeného divadla Voskovce a Wericha a ve 30. letech se pak zásadně podílela na tvorbě Déčka Emila Františka Buriana, to už nejen jako tanečnice, ale také jako choreografka a kostýmní výtvarnice.
Její vzpomínky jsou spontánním, poutavým vyprávěním, z něhož čiší Jirsíkové vášeň pro divadlo i velká vůle k životu, kterou osvědčila i ve zkoušce nejtěžší - v koncentračním táboře v Ravensbrücku. Nina Jirsíková vzpomíná na inscenace, na nichž se podílela, ale především na lidi, které přitom potkala. Dává nahlédnout do divadelního zákulisí, připomíná osobnosti dnes bohužel zapomenuté a nabízí nezvyklý pohled na osobnosti všeobecně známé a na život v koncentračním táboře.
Vzpomínky jsou doplněny odbornými studiemi, v nichž Libuše Hronková, Marie Zdeňková a Josef Herman nastínili význam Niny Jirsíkové v historii českého tance a divadla. Národní muzeum vydává společně se Vzpomínkami tanečnice obrazovou publikaci s názvem Ravensbrück, ve které je zveřejněno jednasedmdesát expresivních kreseb Niny Jirsíkové na téma "všední" život v koncentračním táboře.