Válka proti teroru, jež byla zahájena teroristickými útoky 11. září, je vedena na americké půdě i v zahraničí. Vědomí hrozby a úsilí zajistit národní bezpečnost vedly Spojené státy k zásadním reformám jejich národní bezpečnostní politiky, zahrnující nové vojenské, bezpečnostní a legislativní koncepce. Na úrovni vedení války v zahraničí Spojené státy zavedly systém bezpilotních letounů (UAV), autonomních letadel bez lidského pilota na palubě, což otevírá možnost vysoce efektivního cíleného zabíjení podobného počítačové hře. Na domácí úrovni pak nové právní předpisy a další opatření proti terorismu zvyšují povědomí o ochraně soukromí a vyvolávají obavy, zda vláda USA stále dodržuje Ústavu. Jelikož v dnešní době moderní technologie nabízejí širokou škálu možností, jak narušovat soukromí a účinně zabíjet lidi, právní a etické rámce musí dostihnout realitu. Tato publikace se proto snaží zpracovat zákonný a ústavní rámec stávajících bezpečnostních opatření v USA, jakož i limity využití UAV.
Téma práce je aktuální a přínosné a kniha přináší nové podněty především v českém prostředí. V anglicky psané odborné literatuře již byla celá řada analyzovaných aspektů zkoumána, nicméně autoři se pokoušejí o společné bádání nad oběma fenomény a práce má i jistý "pozitivní kompilační" přínos ve smyslu schopnosti autorů shromáždit, strukturovat a rozebrat důležité zdroje. Kniha má potenciál obohatit diskusi o sledovacích systémech i bezpilotních letadlech v boji proti terorismu.
Z recenzního posudku: Prof. JUDr. PhDr. Miroslav Mareš, Ph.D.
Události 11. září 2011 byly nesporným zlomem jak v dějinách USA, tak - ve svých důsledcích - i v následujících globálních mezinárodních vztazích. Zatímco navenek Bushova republikánská administrativa reagovala "válkou proti terorismu", která dosáhla svých amplitud málo úspěšnými kampaněmi v Afghánistánu a především v Iráku, ve vnitřní politice byla přijata řada opatření, majících chránit demokratické řády USA před možnou penetrací radikálů. Do jaké míry podobná opatření, ale také další kroky následující administrativy Baracka Obamy změnily charakter americké politiky a demokracie, je předmětem neutuchajících diskusí, jež už částečně zachytila i česká amerikanistika. Rozvíření dalších debat nepochybně přiživilo také uveřejnění tisíců dokumentů na známém serveru Wikileaks Jul. Assange a samozřejmě i informace, poskytnuté novinářům před téměř čtyřmi roky Edwardem Snowdenem, někdejším zaměstnancem National Security Agency. Příspěvkem k poznání proměn amerického politického "klimatu" je nyní i dvojice případových studií mladých českých badatelů, T. Krauzové a S. Matějky.
V první studii, Land of Freedom or Land of surveillance: Right to privacy in the USA after 9/11, se Tereza Krauzová zabývá otázkou, do jaké míry přispělo všestranné posílení bezpečnostních aparátů v USA po událostech ze září 2001 k průlomům do práva na soukromí, jež je přitom zaručeno i dvěma dodatky ke konstituci USA. Oprávněně upozorňuje, že posilování "dohledu" nad určitými skupinami obyvatel, chápanými jako ohrožení systému, není v americké legislativě zásadně nové a připomíná v té souvislosti opatření, které činily příslušné administrativy např. v souvislosti s přílivem levicových, prokomunistických aktivit v době tzv. Red Scares jednak počátkem dvacátých let, jednak především na počátku studené války. Další předností jejího výkladu je, že resumuje některé důležité právní kauzy, řešící otázku státní pravomoci versus právo na soukromí, jež sloužily v předcházejících dekádách jako právní precedenty pro další rozhodování. Text dále připomíná, kdy byly některé relevantní zákonné normy přijaty, resp. vytvořeny instituce, pověřené jejich prováděním. Známá National Security Agency byla např. založena již na sklonku administrativy prezidenta H. Trumanna (1952) a jednu z kontroverzních předloh, umožňující personální a elektronický dohled nad cizinci žijícími v USA, tzv. Foreign Intelligence Surveillance Act /FISA/, schválila sněmovna již v r. 1978, tj. za zcela odlišných podmínek studené války (byť právě v oněch letech vlastně doznívala ještě politika détente). Podobné bezpečnostní instrumenty byly ovšem po 11. září Bushovou administrativou nejen zásadním způsobem posíleny, ale byla přijata i řada předloh (a vytvořeny instituce) dalších, např. United States Patriot Act, považovaný za jakýsi pivot současné "antiteroristické" legislativy USA XXI. století. A právě některými detaily toho zákona, jeho dodatků a jejich konkrétní aplikací se zabývá podstatná část předkládané studie, v níž jsou mimo jiné použity i relativně nedávno - v květnu 2013 - uniklé informace díky již zmíněnému E. Snowdenovi, zvláště data o tajném programu PRISM. Pro každého čtenáře budou zajímavé i údaje, které autorka shromáždila o reflexi, kterou podobné kroky vyvolávají u americké veřejnosti, a jež naznačují, jak citlivá je její podstatná část na jakákoliv omezení (a ovšem již poněkud méně na akce, zaměřené výlučně proti Neameričanům).
Druhá studie, jejímž autorem je Stanislav Matějka, se zaměřuje na využití tzv. bezpilotních letounů (Unmanned Aerial Vehicles, UAV), v boji s terorismem. Opět jde o fenomén, který - technicky ani prakticky - nezačal až po teroristických útocích v r. 2001. Jejich masivnější využití (především ovšem k průzkumu) americkými vzdušnými sílami bylo zahájeno již v osmdesátých letech. Události 11. září daly ale i zde podnět k jejich podstatnímu zdokonalování a rozšíření, přičemž - jak ukazují i některé autorovy údaje - teprve nyní začalo docházet k masivnímu nasazování těchto "dronů" proti vybraným cílům často tisíce km od vlastního teritoria USA. Matějkův text nejprve stručně charakterizuje základní typy těchto letounů a také jejich výrobce - není překvapením, že k těm nej významnějším náleží samozřejmě producenti letecké techniky pro americké ozbrojení síly obecně, např. Boeing Co., Lockheed Martin Corporation, a Northrop Grumman. Především ale přibližuje na základě dostupných údajů způsoby a teritoria jejich operačního nasazení, i když dostupná fakta samozřejmě nemusí umožňovat zcela plnohodnotnou detailní analýzu. Jistě zajímavé jsou autorovy poznámky, upozorňující, jak nasazování UAV mění do značné míry strukturu amerických vzdušných sil - vedle dlouhodobě a pracně cvičeného leteckého personálu je nyní zapotřebí i stále více IT expertů, schopných tyto stroje na dálku ovládat a případně navádět jejich výzbroj na konkrétní cíle. A zde se dostáváme k jedné ze základních otázek výkladu tohoto fenoménu, jimiž se ostatně již dříve zabývala řada autorů včetně tak známých autorit, jakou je nepochybně historik Lloyd C. Gardner, totiž do jaké míry je využívání dronů k útokům na cíle na teritoriích cizích států kompatibilní s mezinárodním právem a jak fakticky mění jeden ze znaků moderního válčení. Text si všímá jak tohoto problému (a opět i reflexe, jakou vyvolává u americké a části zahraniční veřejnosti), tak způsobu, jakým jsou U.A.V. nasazovány na různých teritoriích, na nichž se Američané pokoušejí takto rozbít struktury radikálních organizací a případně odstranit jejich konkrétní vůdce, samozřejmě ovšem i za (nezanedbatelnou) cenu "kolaterálních" ztrát okolních civilistů. Je správné, že také tento moment je ve studii připomenut.
Oba texty mladých autorů přibližují domácímu odbornému publiku témata, které česká politická věda dosud příliš nezkoumala. Cenné jsou svým obsahem, jehož společným jmenovatelem je neustálé obtížné vyvažování ochrany lidské svobody a současně zápas s rozmáhajícím se mezinárodním terorismem, vyžadujícím aplikaci mimořádných opatření, ale také metodicky.
Z recenzního posudku: Dr. Jindřich Dejmek
