Z psychologických a existenciálních próz Egona Hostovského (1908-1973) vybíráme dva romány, charakteristické pro obě nejvýznamnější období jeho tvorby. Román Dům bez pána (1937) představuje typ tradiční psychologické prózy. Sourozenci Adlerovi, kteří se po smrti otce, židovského lékaře, scházejí v rodném domě, jsou jedinci pronásledovaní minulostí, samotou či pocitem viny. Citová krize, která přiměje každého z nich odhalit skrývané tajemství, se však stane impulzem k obnovení vzájemné důvěry. Román Půlnoční pacient (1959) ve svazku zastupuje Hostovského poválečnou exilovou tvorbu. Téma absurdity lidské existence ve světě narušené mezilidské komunikace se zde promítá do situace evropských emigrantů v Americe v době studené války. V obrazu jejich života postupně převládne ztráta víry v pozitivní ideje a touha uniknout politické realitě.

Edici připravila Štěpánka Pašková, komentářem oba romány doprovodil Václav Vaněk.