Když 16.května roku 1874 otvíral Vojta Náprstek v Praze pro veřejnost své soukromé České průmyslové muzeum, byla to realizace jeho dlouholetého snu za přispění peněz matky a neutuchající práce životní družky. Ženou, která mu pomáhala od prvního dne jeho návratu z americké emigrace, byla služebná v pivovaru a vinopalně U Halánků - Josefa Křížková.

Celý život pracovala ve stínu Vojty Nárpstka, a když se za něho po šestnácti letech známosti provdala, stála po jeho boku devatenáct let. Po manželově smrti v roce 1894 pak pokračovala v realizaci jeho snů, které zcela přijala za své. Byla to především práce pro muzeum a udržování kontaktů s potenciálními dárci.

Literatura ji zatím příliš zájmu nevěnovala, a tak je tato kniha malým poděkováním drobné, pracovité ženě, která i když neměla vetší vzdělání, si korespondovala s celým světem.