Anatomické poznatky se tvoří již přes 2000 let, publikace se zabývá antickými počátky oboru, sleduje klíčové osobnosti působící v Egyptě, Řecku a Římě. Zachované anatomické dílo geniálního Galéna založené na poznatcích u zvířat se stalo pilířem pro udržovatele antických poznatků v arabských zemích, pro školu salernskou a středověké evropské anatomy. Mezi obnoviteli anatomie a průkopníky lidských pitev po tisíciletém přerušení působili méně známí anatomové: Mondino dei Liuzzi, Gabriele Zerbi, Niccolò Massa, Jacobo Berengario a další. Do anatomických studií se zapojují výtvarní umělci: Leonardo da Vinci, Michelangelo Buonarroti, Albrecht Dürer. Pojednávané období završuje vynikající dílo z raného novověku, které vytvořil Andreas Vesalius, který je kriticky srovnáván s Galénem. Autory dělí cca 1300 let.
Práce vychází převážně z excerpcí a hodnocení přístupných děl v latinském jazyce, dokládá spolu s ilustracemi v tomto období postupné předávání a zdokonalování poznatků klasické anatomie – základu pro rozvoj vědecké medicíny.

Dílo je koncipováno jako stručný přehled dějin anatomie zahrnující její počátky, tj. starý Egypt, Řecko a Řím a dále anatomii v arabské medicíně, Salernskou školu, anatomii v předvesalovském období a přínos Vesala. Dílo je zaměřeno na význam jednotlivých autorů pro budování oboru. Četnými citacemi z jednotlivých autorů tak vzniká velmi plastický obraz úrovně poznání a úrovně medicínských poznatků doby ve které autoři žili. Je velkou předností, že se autoři předkládaného textu nepouštějí do násilných konstrukcí ve snaze o periodizaci vývoje oboru.
Z řeckého období zaujme dílo Hippokrata a komentář k jeho spisům a anatomické poznatky Aristotela, Herofila a Erasistrata, Rufa a Sorana z Efesu a dalších.
Klíčovou postavou řeckého období byl Galén z Pergama. Studoval v Asklepionu a v Pergamu působil jako lékař gladiátorů. Tato traumatologická a chirurgická praxe musela bezesporu ovlivnit jeho názory na stavbu lidského těla. Z Pergama odchází do Říma, kde se stal osobním lékařem několika císařů, které doprovázel na válečná tažení. Jeho praxe nebyla omezena na chirurgická onemocnění, ale léčil řadu jiných netraumatických stavů. I když pravděpodobně sám nepitval lidská těla provedl detailní pitvy řady ostatních savců, zejména opic. Ošetřování úrazů a řady onemocnění musela nutně vést i k dobré znalosti anatomie člověka. Prováděl i řadu experimentů. Autoři podávají velmi plastický obraz Galéna, lékaře, chirurga, experimentátora a odstraňují tradovaná klišé, která se opakují v řadě textů, ale i v anatomických učebnicích.
Další oddíl je věnován významu arabských lékařů pro zachování anatomických poznatků antického období (zejména Galenových), které byly ohroženy často i násilnou christianizací časného středověku. Z tohoto oddílu je zřejmé, že arabská medicína anatomické poznatky antického období nejenom překládala a interpretovala, ale arabští lékaři přidali i poznatky nové (viz. Ibn al Nafis, Avicenna, Masoudi a další).
Velmi důležitá je kapitola "Salernská škola", která uvádí plejádu anatomů, kteří na této lékařské fakultě působili a učebnice a anatomické texty podle kterých vyučovali. Autor správně zdůrazňuje, že Salerno tvořilo most mezi antickým a arabským světem a univerzitami v severní Itálii.
Předložený rukopis obsahuje celou řadu zajímavých údajů v naší literatuře na mnoha místech poprvé uváděných např. Anatomia Magistři Nicolai. Ukazuje se tak, že někteří anatomové se pokoušeli o synthesu řeckého a římského vlivu s tradicemi arabskými a hebrejskými (též Mundinus).
Rukopis přináší řadu zajímavých a důležitých informací o stěžejních autorech, jejichž díla se nesmazatelně zapsala do dějin anatomie, jednoho z nejvýznamnějších lékařských oborů. Dějiny anatomie jsou z traktovány jako dynamický proces, který vychází z aktivit a díla významných anatomů. Nově je zpracován význam arabské medicíny a kulturního ohniska v jižní Itálii pro další rozvoj oboru v severní Itálii a ve střední a západní Evropě.

Z recenzního posudku: Prof. MUDr. Rastislav Druga, DrSc., FCMA.