Publikace navazuje na úspěšné Bohemistické miniatury (Karolinum, 2013). Skládá se ze dvou částí. První obsahuje 46 menších jazykových sloupků, které se zabývají málo zpracovanými nebo doposud nezpracovanými jevy současné češtiny z pohledu pravopisného, morfologického nebo lexikálního. V části druhé se pojednává o vybraných gramatických kategoriích a jevech (pád, mluvnické číslo) i o dalších otázkách (čeština v zahraničí, obecná čeština ve výuce cizinců aj.). Každá kapitola je prezentována se vstupním i závěrečným komentářem, v němž se popisují okolnosti jejího vzniku, naznačují další možnosti zpracování příslušného tématu apod. Popularizačně koncipovaná knížka je určena zájemcům, kteří se zajímají o češtinu jako jazyk mateřský, druhý i cizí.
Již volbou titulu předkládané publikace autor předjímá, že ve formulaci svých myšlenek nesměřuje výhradně k publiku odbornému v úzkém slova smyslu, ale hodlá oslovit veřejnost širší, které nejsou jejich mateřština, a tedy ani její vývoj, lhostejné.
Jednou z mých prvních myšlenek nad čerstvým rukopisem, byla návaznost těchto krátkých textů na bohatou tradici českých sloupků započatou K. Poláčkem a K. Čapkem. Je zajímavé a potěšující, že tolik českých jazykovědců neodolá tomuto specifickému útvaru a v průběhu svého života se potřebuje vyjádřit ke své mateřštině nejen odborným způsobem pro své kolegiální publikum, ale vyhledává textové útvary, které umožňují zúročit nejenom veškeré znalosti daného oboru, ale vytvářejí zároveň i jakousi citovou zpověď o jazyce, který je jim běžně jen odborným zájmem.
Právě takové jsou předkládané texty, které již ve svém názvu avizují příběhovost a směřování k necentrálním jevům, které v jazyce vznikají a z nichž se některé udrží a zakoření a jiné opět časem upadnou v zapomnění.
Příběhovost textů vzniká propojením vybraných jazykových jevů s osobními vzpomínkami na jazykové události, ale pravděpodobně i na dobu jejich vzniku; v intertextové síti autor často propojuje lyrické texty, které buď někdy v minulosti sám napsal, nebo četl či situačně zažil a které se asociativně propojují s jazykovými jevy, které si vybírá pro reflexi. Výrazně v nich přitom spojuje své jazykovědné vzdělání bohemistické i frankofonní a navíc i dlouholetou teoretickou i praktickou zkušenost v oblasti češtiny jako cizího jazyka. Touto kombinací autor dociluje dojmu, že se na jeden předkládaný jazykový jev díváme "z více okének", z okénka jazyka domácí, z okénka jazyka cizího, z okénka současnosti i z okénka minulosti.
Výrazným rysem všech jazykových sloupků je explicitně vyjadřovaný respekt k uživatelům jazyka, ke kolegiálním názorům (byť odlišným) na dané jazykové jevy, ale i k jazykovému vývoji samému. Autor se tak stává pozorovatelem, který sice vyjadřuje své stanovisko a názory na daný jev, zároveň však dává prostor i jiným hlasům, které se nemusí vždy s jeho postojem ztotožňovat. Právě díky tomuto postupu, alespoň pro mě, vytváří autor dojem pokory pozorovatele, který si je vědom neuvěřitelné šíře a komplikovanosti pozorovaného jevu a neoprávněnosti násilně jej měnit k obrazu svému, který by mu třeba i lépe vyhovoval.
Dalším pojícím rysem drobných i rozsáhlejších textů je lyrická vzpomínkovost textů, ať už je tento dojem způsoben uvedením vlastních lyrických textů autora, nebo vzpomínkami na určité osoby a události. V neposlední řadě je vzpomínkovost podporována i autorovým jazykem, který ani na rovině lexikální, ani na rovině syntaktické nesleduje nejnovější užívané jazykové obraty a spojení, ale drží se svého stylu, v mnohém knižního, v mnohém jistě nemoderního, ale ve všem odkazujícího k obrazu osobnosti autora a jeho pohledu na jazyk a na svět.
Věřím, že právě takové sloupky mohou být často tím, co otevírá bránu k jazyku a jeho uvědomělému užívání mnohem více, než např. středoškolské učebnice češtiny či obsáhlé encyklopedické výklady.
Pevně doufám, že příběhy o češtině, nejen obecné, najdou své čtenáře, a to mezi laickým i bohemistickým publikem domácím, ale i mezi bohemisty zahraničními.
Z recenzního posudku: Svatava Škodová
Nová popularizační kniha zkušeného autora, bohemisty, lingvodidaktika a pedagoga doc. PhDr. Milana Hrdličky, CSc. jednak navazuje na jeho úspěšnou publikaci Bohemistické miniatury (Karolinum 2013), jednak přináší nové poznatky, postřehy a náměty. Ústředním tématem je čeština jako výchozí jazyk, jehož dílčí zajímavé, specifické, záludné, nejednoznačné i zábavné jevy autor, její rodilý mluvčí, zkušeně vybírá k pohledům a komentářům určeným cizincům, studentům češtiny i zájemcům o ní. Vzniká tak kaleidoskop pojednání, zamyšlení, polemických zastavení, úvah, hodnocení i inspirací, přinášejících poučení, informace a fakta a vybízejících k zvídavému až dobrodružnému hledání a objevování. Dlouholetými profesními zkušenostmi je podložený autorův stále přítomný (konfrontační) pohled na češtinu z hlediska jejího cizojazyčného studenta, žáka, zájemce. Poutavá, srozumitelná, často humorná, ironická a polemická forma podání jistě zaujme čtenáře v různé míře o češtině poučené i poučeníchtivé. Text vyniká osobitým autorským stylem psaní, z každé jazykové črty, sloupku, příběhu, ba z každé věty přímo čiší autorova jazyková kompetence, tvořivost, sympatická hravost či dokonce posedlost, jeho vnímavý jazykový cit a mnoholetá zkušenost uživatelská, badatelská i didaktická. Jedním slovem - autor má schopnost nakazit čtenáře zájmem o jazyk a jeho příběhy -lingvistické, historicko-společenské, komunikační i subjektivní, lidské, osobní.
Z recenzního posudku: doc. PhDr. Ivana Bozděchová, CSc.
