Digesta jsou nejrozsáhlejším právnickým dílem, které vzešlo z legislativní dílny císaře Justiniána. Jedná se o sbírku excerpt z odborné právnické literatury převážně klasického období, která spolu s Institucemi (český překlad Karolinum 2010) a Justiniánovým kodexem tvořila monumentální svod římského práva známý jako Corpus Iuris Civilis. Český překlad reprezentativního výboru z tohoto díla je výsledkem úzké spolupráce našich a slovenských romanistů, kteří se mohli při jeho přípravě částečně opřít o již existující výbor slovenský. Kniha vychází jako součást ediční řady Fontes Iuris Romani.
Recenzovaný rukopis je překladem jedné z nejvýznamnějších právních památek dějin, sbírky "byzantského císaře Justiniana I., jenž v 6. století n.l. nechal pořídit rozsáhlou kodifikaci římského práva. Již ve své době šlo o významný počin, protože předmětem kodifikace měly být také právní knihy, resp. sbírky děl tzv. klasických právníků z období 1. století př.n.l. - 2. století n.l. V rámci kodifikace postupně vznikly tři sbírky Codex (Novus), Institutiones seu Elementa a Digesta seu Pandectae, následované dodatečně ještě Novellami. V 16. století pak tato kodifikace získala název Corpus Iuris Civilis.
Jakkoli jde o překlad právního pramene ze 6. století, lze bez nadsázky konstatovat, že jeho význam je aktuální i pro současnou dobu. Corpus Iuris Civilis, a zejména pak jeho část Digesta, významným způsobem ovlivnily vývoj soukromého práva na evropském kontinentě. Bez nadsázky lze tak konstatovat, že moderní soukromé právo v Evropě bylo formováno pod přímým vlivem CIC a zejména pak Digest. To natolik, že právě tento základ vymezil evropské soukromé právo vůči jiným právním systémům světa. Projevilo se to mimo jiné na znění nejvýznamnějších soukromoprávních kodifikací moderních dějin, zejména na obsahu rakouského a francouzského (ale také částečně německého) občanského zákoníku.
Pokud se tedy kolektiv autorů pod vedením prof. M. Skřejpka rozhodl pro překlad právě Digest, šlo o velmi příhodnou volbu, a to hned ze dvou důvodů. Především, v českém jazyce dosud překlad v tomto rozsahu nevznikl (pomineme-li střípky z Digest v překladu rovněž prof. Skřejpka v jeho starší publikaci) a proto se dá očekávat, že o něj bude zájem jak ze strany právních romanistů, tak ze historiků. S ohledem na výuku římského práva autorem překladu se dá očekávat zájem zejména ze strany studentů Právnické fakulty UK. Vedle toho je vydání překladu velmi dobře načasováno, protože k jeho publikaci má dojít ve stejném roce, kdy účinnosti nabyl zákon č. 89/2012 Sb., tedy nový občanský zákoník, který je nejen výrazně inspirován římským právem, ale je také jakýmsi návratem k římskoprávní tradici, přetržené komunistickým režimem, které ji cíleně potíralo. Lze tedy očekávat, že o publikaci projeví zájem i právníci z praxe.
Digesta jsou sama o sobě obrovskou právní sbírkou a proto k jejímu překladu je třeba velký kolektiv překladatelů se znalostí práva, který v českých podmínkách bohužel nelze sestavit. Proto lze chápat rozhodnutí vydat vybrané fragmenty tohoto díla jako přirozenou volbu, vycházející z reálné situace. Na druhou stranu autor avizuje, že po prvním díle budou následovat další dva, čímž podíl přeložených fragmentů nabude úctyhodných rozměrů. Navíc, autor překladu navazuje na již realizovaný překlad jiné sbírky CIC, a to Institucí, které vydalo rovněž nakladatelství Karolinum v roce 2010.
Úroveň překladu, je velmi kvalitní. Autor k němu přistupoval s maximální citlivostí a erudicí, a podařilo se mu vypořádat i s fragmenty autorů (zejm. Papiniana), které jsou považovány za obtížně přeložitelné z důvodu květnatého a šroubovaného slohu. Překlad je kvalitní i po literární stránce, což s ohledem na nutnost dodržovat přesnost pojmosloví zaslouží pochvalu.
Z recenzního posudku: doc. JUDr. Petr Bělovský, Dr.
Jak známo, v současnosti neexistuje moc zemí, které si mohou dovolit luxus mít kompletní překlad Justiniánových Digest do svého národního jazyka. Význam takového překladu můžeme však jen sotva přecenit: vždyť cestu k pokladnici právnických znalostí, k té ratio scripta evropských i jiných národů, otevírá nejen nemnoha odborníkům na právnickou latinu, ale i širokému kruhu čtenářů. Je velkou ctí českých kolegů, že v tak malém počtu dosáhli tak významných výsledků!
L. L. Kofanov (Ius antiquum 34 /2/, 2016, s. 211)