Řeholní kongregace nesou specifické rysy doby, v níž se zrodily a v jejich samotné podstatě je obsažen rozpor mezi potridentskými disciplinárními předpisy a tradiční zbožností na jedné a flexibilní přizpůsobivou činností v moderní společnosti na druhé straně.

Liberalizující, nacionalizující a proletarizující se Evropa 19. století si vyžádala etablování stovky nových řeholních společností krátce poté, co Josef II. a Napoleon mnoho řeholí zrušili či omezili. Již pro tento paradox je tématika ženských kongregací velmi zajímavá a zaslouží si pozornost historiků i všech, kterým nejsou dějiny lhostejné.