Název Rembrandtova tramvaj, který byl pro výstavu zvolen, není futuristickou ani dadaistickou slovní hříčkou, ale metaforickým vyjádřením problematičnosti mapovaného tématu. Spojení jména uznávaného starého mistra s moderním dopravním prostředkem, který zachytil na svém obraze Vincenc Beneš a jímž ruští avantgardisté v roce 1915 pojmenovali svou výstavu, obsahuje určitý paradox, který chtě nechtě přiúvahách nad vztahem kubismu jako dobově nejaktuálnějšího, kontroverzně přijímaného proudu a starších stylových i nestylových projevů vyvstává.

Z českých historiků umění se dotyčnými otázkami dosud nejpodrobněji zabýval Vojtěch Lahoda. V současné době slaví významné životní výročí, k němuž je věnována tato výstava. Jejími autory jsou odborníci z Ústavu dějin umění AV ČR, v. v. i., kde Lahoda působí jako ředitel.

K výstavě vychází stejnojmenná publikace, připravená rovněž týmem historiků umění z jubilantovy domovské instituce. Vedle odborníků na modernismus a avantgardu se na ní podíleli také medievisté a badatelé zaměření na raný novověk, zkoumající kubistické inspirace z hlediska starého umění.

Díky vzájemné spolupráci obou táborů kniha otevírá bohatou škálu neotřelých přístupů ke kubismu a jeho vazbám ke kulturám jiných dob a jiných kontinentů.

Autoři jednotlivých příspěvků jsou Klára Benešovská, Beket Bukovinská, Lenka Bydžovská, Ivo Hlobil, Jan Chlíbec, Lubomír Konečný, Pavla Machalíková, Mahulena Nešlehová, Taťána Petrasová, Milada Studničková, Rostislav Švácha a Tomáš Winter.