Kniha je komparativní historickou studií zabývající se vývojem sportu a především olympijského hnutí v zemích dnešní visegrádské čtyřky. Mapuje vývoj olympijského hnutí od jeho počátků ve zmíněných státech s důrazem na období po druhé světové válce. Nejpodrobněji je zpracována doba po skončení komunistických režimů v těchto zemích. Výzkum se snaží postihnout, jak byl vývoj sportu a olympijského hnutí ovlivněn vývojem společenským a politickým.
Recenzovaný text již svým široce rozkročeným titulem slibuje bohatě vrstvené ústřední téma, kterým jsou specifické cesty transformace sportu v tzv. postkomunistických zemích. Že jde o úkol nesnadný naznačuje již jeho výrazně historicko politická dimenze, nezbytnost pochopení specifik společenského vývoje vytypovaných čtyř zemí a v neposlední řadě i představitelné obtíže při získávání relevantních jazykově spíše odtažitých dokumentů. Navíc autorka nabízí čtenářům i poučený hlubší historický vhled do vývoje sportu v jednotlivých zemích Visegrádu. Sume sumarum tak čtenář získává nad rámec očekávání přehled i o kulturním pozadí vývoje sportu ve středoevropském regionu a je tak náležitě vyzbrojen na cestě pochopení změn na tomto poli v posledních dvou tramsformačních dekádách. A to je nesporně dobrý základ pro dosažení stěžejního cíle disertace: Analýza vývoje a současného stavu olympijského hnutí cestou komparace jednotlivých zemí V4. Tomuto cíli pak odpovídají i zvolené metody kritického rozboru relevantních odborných literárních zdrojů, pečlivé vyhodnocení archivních pramenů a dobových periodik. Autorka vhodně využila i informace z nepsaných pramenů cestou rozhovorů s významnými osobnostmi olympijského hnutí a vrcholového sportu.
Autorka se v případě všech zemí V4 zabývá jak úvodním historickým vhledem ilustrujícím vývoj sportovní scény, tak také upozorňuje na klíčové, zlomové či kritické okolnosti vývoje olympjského sportu (historický vývoj mezi válkami, od konce Druhé světové války к nástupu komunismu, revoluce 1956, organizace sportu, 60. a 70. léta, OH Moskva 1980, Olympijské hry v Los Angeles 1984, organizace jednotlivých OV, aspirace na pořádání OH, financování olympijského sportu, organizace OV atp.). Pozoruhodná je zejména část pojednávající o vývoji české sportovní scény v podmínkách Rakouska-Uherska, samostatné Československé republiky či České republiky. Právě zde je zřejmý nejen popis vývoje organizovaného olympijského sportu, nýbrž i hodnotové ukotvení sportu obecně, jeho politické, národnostní, kulturní a (žel bohu) ekonomické ukotvenosti. Zejména tato část jistě barvitě připomene čtenářům širší souvislosti emancipace české společnosti směrem к národnostní a státní suverenitě. Práce, vznikající na katedře kinantropologie, humanitních věd a managementu sportu, má tedy vedle klíčové tématické linie olympijského sportu, významnou hodnotu i v pochopení moderních dějin zemí V4. Platí to zejména pro ne běžně dostupné informace o Maďarsku a pak nepochybně bohaté fatografické informace týkající se českého prostředí. Čtenář si tak pozorným studiem textu uvědomuje složitost historické provázanosti sportu a společnosti a barvitě si dokresluje mnohabarevnou mozaiku nedávného dramatického vývoje našeho středoevropského regionu. Připomeneme si tak kupř. nekompromí postoje MOV к poraženým státům po I.světové válce, měnící se důrazy na význam masového a vrcholového sportu, krajní podoby vztahu politiky a sportu, postoje členů OV ke společensko-politickým změnám po roce 1989, kariérní vrchol předsedy Maďarského OV v podobě prezidentské funkce, morální význam sportu ve válečných časech, formování sportu jako nástroj propagandy a boje s "imperialistickými mocnostmi", symboliku hrdosti polských reprezentantů (dresy s nápisem Polska), problemaoický přechod z centrálního financování sportu do gesce místních samopráv a soukromých subjektů, odměňování olympijských medailistů, existence torza OH v Ga-Pa 1940, politicko motivované bojkoty OH v Moskvě a Los Angeles, propagace myšlenek fair-play, vývoj výdajů do sportu ze státního rozpočtu).
Z recenzního posudku: Prof. PhDr. Aleš Sekot, CSc.