Výbor textů amerického jazykovědce a filosofa Noama Chomského zahrnuje jeho klíčové společenskokritické texty napříč časovými obdobími (od šedesátých let až po současnost). V jednotlivých esejích se vyrovnává s různými tématy – od role univerzit a intelektuálů přes alternativní výklad studené války až po vztahy mezi světovým Severem a Jihem a izraelsko-palestinský konflikt či hodnocení různých tradic politického myšlení. Věnuje se i propojení své lingvistické práce s politickým myšlením na pojmu svobody a jeho vztahu k lidské přirozenosti. Pokouší se také o formulaci politických alternativ zakotvených v anarchistické tradici, kterou reinterpretuje jako antielitářskou pokračovatelku liberalismu a libertariánskou verzi socialismu. Jednotícím motivem jeho textů je kritika elitářského pojetí demokracie, které je podle něj ústřední charakteristikou demokracie v USA a jejich vnitřní i zahraniční politiky. Toto elitářské pojetí demokracie podle Chomského omezuje a podvazuje ty části společnosti, které jsou vnímány jako její kritické instance – ať už se jedná o univerzity, média anebo intelektuální život.
"Proč právě disident? Toto slovo může ve středoevropském kontextu vyznívat v souvislosti s Chomským poněkud nemístně, jelikož evokuje představu represí ze strany státní moci před rokem 1989. Otázka zní: může být nejznámější veřejný intelektuál disidentem? Ano, vezmeme-li v potaz, že ono slovo v původním významu znamená odpůrce - označuje člověka, který aktivně odmítá oficiálně proklamované názory," píší v doslovu překladatelé Jaroslav Fiala á Ondřej Slačálek, kteří sestavili knihu z článků z let 1969 až 2010.
Chomsky "disidentem" ve své podstatě je. Jde proti proudu. Dle zmíněných editorů trpí deziluzí ze západního politického a hodnotového systému, který je v rozporu s tím, co hlásá.
Chomského názory formoval především hrůzný zážitek z reakcí americké veřejnosti na bombardování Hirošimy a Nagasaki. Chomsky se pak jako veřejně aktivní intelektuál "snažil dokázat, že Západ neztělesňuje historické dobro, ale často se chová stejně jako ti, proti nimž bojuje". Aktuální kniha umožňuje seznámení se s Chomského názory na válku ve Vietnamu, na izraelsko-palestinský konflikt i na svobodu, o které uvažuje přímo v souvislosti s jeho výsadním odborným tématem - s jazykem.
Martin Rychlík (Lidové noviny, 3. června 2014, str. 5)
Poznámky k naší chomskiádě
Americký jazykovědec přijel do Česka, měl několik přednášek, naplival nám na naše svaté obrázky a zase odjel. Tak by se do jedné věty dala shrnout návštěva Noama Chomského, jak se jeví z českých médií. Opovaž se ještě někdy přijet, ty holomku!
Co Chomsky tak hrozného provedl? Pozastavil se nad sebestředností východoevropského disentu 70. a 80. let a dovolil si srovnat utrpení, kterému byl vystaven, s utrpením, které zažívali demokratičtí aktivisté v latinskoamerických diktaturách podporovaných Spojenými státy. Václavu Havlovi, kterého označil za "statečného muže", vytkl, že se v projevu před americkým Kongresem v roce 1990 nezmínil o disidentech v Salvadoru, kteří byli zavražděni v Americe vycvičenými zabijáky.
Chomsky nepochybně zjednodušuje složité věci, například velice heterogenní disent hází do jednoho pytle. O české sebestředností však nemůže být pochyb ani dnes: kolik tak lidí u nás dokáže říct z hlavy, s jakými zeměmi má Salvador pozemní hranici a jak se jmenuje tamní prezident? (Nedokázal by to ani autor těchto řádek.)
Řada komentátorů Chomskému vzkázala, že srovnávat utrpení disidentů v Československu a Latinské Americe nemá smysl, další dokonce naznačují, že srovnávat by měl jen ten, kdo nějakou tu perzekuci na rozdíl od Chomského zažil. Ale proč bychom nemohli posuzovat míru represivnosti jednotlivých režimů na celém světě? Je přece trochu rozdíl, pokud jsou odpůrci vyhazováni z práce a jejich děti ze škol, zavíráni do vězení a při výsleších mláceni, což se dělo v Československu, a pokud jsou prostě stříleni, jak se dělo v mnoha latinskoamerických režimech s menší či větší podporou americké vlády. Kdyby něco takového jako Charta 77 vzniklo v Pinochetově Chile, tak by signatáři byli druhý den mrtví.
Chomsky bourá kýčovitou představu mnoha Čechů, že za studené války představoval Sovětský svaz Zlo a Amerika Dobro. Francouzský filozof Raymond Aron, kterého nikdo nemůže podezřívat ze sebemenších sympatií k Sovětskému svazu, napsal již v 60. letech, že sovětský systém a ústavně pluralitní režimy jsou dvě verze téže industriální společnosti a že označovat jeden za dobro a druhý za zlo by bylo "nerozumné".
Chtít po Havlovi, aby v Kongresu mluvil o zavražděném salvadorském arcibiskupovi Óscaru Romero vi, je naivní: Havel byl zdvořilý člověk, který několik měsíců předtím rezignoval na pozici nezávislého intelektuála a stal se státníkem. Z hlediska amerického intelektuála, kterým je Chomsky, je však naprosto legitimní zkoumat zahraniční politiku své vlasti v globálním měřítku. Ta se ale neřídí etikou, ale geopolitickou maximou, že nepřítel mého nepřítele je můj přítel. Takže aby Amerika porazila Sověty, spojovala se tu s různýmii pravicovými diktátory, tu s čínskými maoisty. Můžeme být rádi, že jsme se narodili v Česku, a ne v Salvadoru, neměli bychom se ale tvářit, že Salvador neexistoval.
Petr Zídek (Lidové noviny 11.6.2014, str. 10)
Editoři Jaroslav Fiala, Blanka Charvátová a Ondřej Slačálek v loňském roce připravili průřezový výbor z díla amerického jazykovědce a filozofa Noama Chomského z období od počátku bipolárního uspořádání světa až po současnost. Všichni tři uvedení editoři se dílem Chomského dlouhodobě zabývají a většinu jeho textů překládají do českého jazyka. Proto je výbor v jejich pojetí jakýmsi průřezem Chomského tvorby, a tudíž je i výběr textů tematicky poměrně různorodý – od vztahu jazyka a svobody či demokracie a médií přes jeho pohled na konkrétní politické ideologie (socialismus, anarchismus) až po zahraniční politiku Spojených států a izraelsko-palestinský konflikt. Kniha nese název Disident Západu, přičemž Jaroslav Fiala a Ondřej Slačálek v doslovu zmiňují, že používají pojem disident v původním slova smyslu, tedy ve smyslu odpůrce oficiálně proklamovaných názorů, za nějž je Chomsky ve Spojených státech bezesporu považován (s. 330). Obecně lze říci, že se Chomsky ve všech svých textech kriticky dotýká pojetí demokracie a demokratického myšlení v elitářském pojetí. Právě elitářské pojetí je podle Chomského hlavním znakem demokracie ve Spojených státech, a to jak na domácí, tak na zahraniční politické scéně, a značně omezuje ty části společnosti, které by měly být vůči tomuto přístupu značně kritické – média, univerzity či intelektuály, na což Chomsky ve svých textech často poukazuje.
Lukáš Vacík (Mezinárodní vztahy 3/2015, str. 77-80)
Chomského politickokritické texty nezapřou vědeckou erudici. Argumentace je vystavěna na pečlivě shromážděném materiálu, analýza postupuje na základě racionálního plánu a snaží se nestranně prozkoumat všechny stránky daného jevu. Závěry jsou jasně zdůvodněné a koherentní nejen v rámci jednotlivých esejů, ale i v kontextu obecného postoje autora.
Čestmír Pelikán (
A2)
