Publikace je souborem úvah o knize, která stála u zrodu jedné ze zásadních diskuzí o české povaze. Autorka popisuje kladné i záporné reakce, které vyvolalo její první vydání. Zároveň konfrontuje hlavního hrdinu Herrmannova románu s dalšími známými postavami české literatury a hodnotí motiv každodenního měšťanského života v české románové tvorbě.
Úvodem: Český typ
I. Geneze případu
Zrození otce Kondelíka
Martin Žemla – Kondelíkův nešťastný bratr
Kondelík kontra Don Quijote
Matěj Brouček – Kondelíkův nesympatický bratranec
II. Morfologie případu
Humoreska jako idyla
Realismus idyly
Umění populárního vypravování
III. Recepce případu
Jací jsme?
Kráčmerka a Kuliška – Kondelíkovy dobrosrdečné sestry
„Malý člověk“ ve filmu
Osudy otce Kondelíka po druhé světové válce
Závěrem: Přirozený svět jako literární problém
Poznámky
Soupis citované literatury
D. Mocná je v české literární vědě známá především systematickým zájmem o tzv. čtivo (kniha o Červené knihovně), které čtenářům často dává víc, než reálný život. V takových textech člověk-čtenář sní, text se mu stává realitou i touhou, také obrazem jeho bytí. Je to literatura relaxační, často hanlivě zvaná triviální, pokleslá aj., která ovšem tvoří onen základní humus, z něhož roste literatura tzv. velká (Máj si lze těžko představit bez Máchovy znalosti tehdejší triviální literatury). Ostatně i Kundera se stal literární veličinou díky znalosti triviálně schematické literatury soc.realismu padesátých let, založené na schématu objeveném westernem (Hodrová).
Česká próza má několik málo postav, které vyjadřují jistou každodennost, aby tím byla vyjádřena naše lidská česká bytí : "Co jsme? Jací jsme? Co chceme?" Švejk svojí "lhostejností k dějinám" (Blažíček), Kondelík svým příklonem k realitě, paradoxně vyjadřují totéž, stejně jako Matěj Brouček. Švejk je sice "lhostejný", ale je také každodenní, Kondelík je "každodenní", ale je také "lhostejný" k dějinám, Brouček neváhá se kdykoliv sklonit před tím, kdo zrovna rozhoduje a má moc. Tyto průměrné a obyčejné postavy, jejichž literární fungování autorům často sloužilo jen k obživě, paradoxně z textu vrostly do našeho bytí, kde nás nutí se s nimi poměřovat. Přiznám se, že nemám odpověď, proč se tak stalo a stává.
Práce D. Mocné je založena na mimořádné znalosti literárněhistorických pramenů. Vychází z pojmové analýzy : idyla, manželství, každodennost, řád, jistota, snad i češství aj. Odpovídá tomu i důmyslný název jednotlivých kapitol, které nejvíce vyjadřují poslání rukopisu. Autorka dobře chápe, že dějiny literatury a jejich postav jsou obrazem recepce ve společnosti. Osudy literárního Kondelíka vypovídají o české společnosti v proměnách času. Není to "epizoda z estetiky každodennosti", jak zní podtitul, ale spíše "estetika každodennosti", či snad přímo "krása každodennosti".
Z recenzního posudku : doc. PhDr. Pavel Vašák, DrSc.
