Televizní zpravodajství sebe samo deklaruje jako jednu z nejvěrohodnějších reflexí sociální reality, nabízející univerzální sdělení určená všem bez rozdílu jejich individuálních znalostí a schopností. Že zdání reflexe skutečnosti jen úspěšně předstírá patrně není překvapující, rozhodně ne tolik jako fakt, že - opět velmi úspěšně - zastírá, že jde o jeden z nejkomplikovanějších a současně nejparadoxnějších typů mediálních obsahů.

Překvapující je nejen to, že přes uvedené skutečnosti je televizní zpravodajství diváky vnímáno jako jedna z nejvěrohodnějších reprezentací reality, ale že je vůbec vůbec vnímáno.

Tato publikace je prvním svazkem plánované třídílné studie věnované tomu, jak vlastně televizní zpravodajství skutečně vypadá, z čeho se skládá a jak 'funguje'.