Ruská literatura je z teoretického hlediska mimořádně inspirativní ve svém specifickém vývoji od středověku po současnost. Na základě výzkumu literární teorie a historie v širším slovanském kontextu autor v několika souvisejících studiích předkládá implicitní obrys koncepce teorie a dějin ruské literatury nazírané z pozice srovnávacích a žánrových studií na pozadí několika dalších slovanských a evropských literatur.

Práce jako přirozená součást slavistiky vychází ze současných pokusů nově koncipovat teorii a dějiny slovanských literatur. Text může být zároveň chápán i jako přípravná studie ke koncipování srovnávacích dějin ruské literatury a slovanských literatur. Se souborem problémů se objevuje i nový předmět, tj. konceptualizace ruské literární teorie a historie v komplexním vidění světové literatury jako takové.