Nacionální „obranné“ spolky sehrály v německé společnosti českých zemí 19. a 20. století významnou roli. Jako podstatná komponenta německého nacionálního hnutí podněcovaly ve veřejném prostoru ideovou a politickou radikalizaci na bázi xenofobního nacionalismu. Vyhrocená „nacionalizace“ ústící do absurdních představ o nadřazenosti a světovládě „germánské rasy“ s německým jádrem v čele však měla hluboké kořeny sahající do 19. století i dále do minulosti. Právě spolkové prostředí bylo jedním z míst, kde se tyto ideje koncentrovaly, nabývaly na razanci a v různé formě se šířily do širokých vrstev německé populace. Staly se jedním z prvků formování identity „sudetského Němce“ první poloviny 20. století. Autorka na základě analýzy a interpretace rozsáhlé pramenné základny z českých a zahraničních archivů odkrývá jejich podstatu, ideovou platformu a pestrou škálu jejich aktivit.
Pro posuzovatele jde už po prvním ohledání o neobyčejně zajímavou odbornou historickou práci, a to hned z několika důvodů. Za prvé, pro své pozoruhodné téma, věnované u nás stále aktuální a tudíž badatelsky vděčné otázce postoje českých Němců к zemi, v níž po staletí žili. Měli na vybranou mezi zemským (böhmisch) patriotismem nebo přilnutím ke své nacionální příslušnosti а к identifikaci s Rakouskem či Německem. Autorka odpovídá na takto položenou badatelskou otázku celým svým dalším výkladem. Za druhý velký klad předložené práce považuji její časové zaměření na prvorepublikové období, kdy se poměr českých Němců к jejich otčině výrazně zradikalizoval, ve vysoké míře znacionalizoval, až se nakonec posunul ke zjevné iredentě pod heslem "Heim ins Reich". Za třetí, autorka se tématicky soustředila na prozkoumání až dosud takřka neprobádaného utváření veřejného mínění (tj. v širším smyslu tzv. public relations, a to konkrétně prostřednictvím "nepolitických", tzv. obranných spolků v čele s BdD, sdružujících české Němce převážně na nacionální bázi; stranou zatím zůstávají jiné, ve 20. století stejně nebo ještě více účinné nástroje ovlivňování veřejnosti s pomocí tisku, filmu, od 30. let též rozhlasu aj. Tiskové orgány spolků jsou v práci zmiňovány a nebo citovány na několika místech, spíše ovšem na okraji. Za čtvrté třeba zdůraznit, že předložená práce vyniká nad jiné velmi širokou bází probádaného archivního materiálu а к tomu též velmi rozsáhlým záběrem jednak do tištěných pramenů, jednak do starší a rovněž do přibývající nové literatury. Probádané fondy ústředních a regionálních archivů u nás a nadto v Německu svědčí o velmi důkladné heuristické práci autorky; jejich využití nepochybně značně zvyšuje hodnotu a celkový přínos této práce pro českou historickou vědu.
Předložená práce dr. Balcarové je nepochybně vyzrálým vědeckým dílem, které se už na první pohled vyznačuje promyšlenou a cílevědomou stavbou kapitol. Úvodní kapitola zahrnuje nejen jasné vytčení předmětu a cíle práce spolu se shrnutím dosavadního výzkumu, nýbrž navíc také velmi podnětnou, instruktivní partii o dobové nacionalistické terminologii. V české historické literatuře je taková partie podle mých vědomostí ojedinělá a tedy o to více záslužná.
Cílem následujících, relativně stručných kapitol druhé a třetí je nastínit celkový rámec následného tématického výkladu jednak po stránce sociálně ekonomické proměny společnosti v dané době, jednak po stránce počátečního vybudování institucionální báze německých "obranných" spolků v posledních desetiletích habsburské monarchie. Tento nástin se mi jeví jako ve svém celku vyhovující, nicméně přece jen dávám v úvahu jeho mírné rozvedení na podkladě starší a nové literatury.
Vlastní těžiště práce uložila autorka do čtvrté až sedmé kapitoly (s. 79-315), jež se výlučně soustřeďují na období první čs. republiky. Velmi podrobně a s odkazem na hojné dobové tisky, archivní doklady, jakož i na starou a novou literaturu tu autorka seznamuje čtenáře s pracovní náplní, s organizační strukturou a co je zvláště významné také s financováním "obranných" spolků českých Němců. Dovedně к tomu využívá i dochovaných torzovitých materiálů z činnosti regionálních spolků Němců, nicméně koncentruje svůj výklad především na působení dominantního Bund der Deutschen in Böhmen. Jako hlavní cíl tohoto svazu uvádí a materiálově dokládá - zachovat a pokud možno rozšiřovat "nacionální državu" Němců v českých zemích, a to jak hlavně po stránce mocenskopolitické, tak v nemalé míře také po stránce hospodářské (po dvou liniích, tj. povznesení sudetské ekonomiky a podpora lidí v práci, nezaměstnanosti aj.), sociálněpolitické, jakož i kulturně vzdělávací. Je velkou zásluhou autorky, že se jí podařilo s pomocí bohatého a různorodého průkazního materiálu odkrýt mocenskopolitické a namnoze přímo útočné zaměření německých nacionálních spolků, jmenovitě BdD, a to navzdory tomu, že se navenek prezentovaly jako sdružení "nepolitická" a čistě obranná. - V této souvislosti se ovšem nemohu zbavit dojmu, že dosavadní název práce, podtrhující jen soudržnost Němců, zcela exaktně nevystihuje zaměření a obsah práce. Název práce by měl přímo postihnout vypjatý nacionalismus českých Němců, jeho ovládnutí henleinovci а к tomu všemu napojení na nacismus v sousedním Německu.
Ve svém celku považuji předloženou práci PhDr. J. Balcarové za zdařilé dílo s poměrně vysokou vědeckou úrovní, vyznačující se promyšlenou koncepcí, systematickou strukturou a stylisticky dobrým a podrobným výkladem. Tento výklad se navíc opírá o neobyčejně širokou heuristickou bázi. která je také střízlivě a objektivně interpretována a nakonec vtělena do solidních závěrů.
Z recenzního posudku: Prof. PhDr. Zdeněk Jindra, CSc.
Monografie Jitky Balcarové náleží k těm českým a německým publikacím, které za pomoci moderních metod historické práce (hermeneutický výklad snažící se o vysvětlení složitých mnohovrstevnatých česko-německých dějin v prostoru českých zemí, eventuálně Československa) a dobře zvládnuté heuristiky dokázaly nově interpretovat mnohdy známé a již používané prameny, a tím postupně revidovat z tradice a nacionalismu vycházející obraz „toho druhého“. Téma zpracované v recenzované monografii neztratilo s léty na důležitosti a monografie je fundovaným příspěvkem k stále aktuálnímu česko-německému diskurzu.
Jana Malínská (časopis Střed/Centre 1/2015, str. 157–164)
