Bezdomovectví je bezesporu zajímavým fenoménem současné doby. Představuje jednoznačný společenský propad, který lze označit jako syndrom komplexního sociálního selhání. Každý bezdomovce zná a denně vídá, ale málokdo o nich ví víc, než že vypadají zanedbaně, konzumují alkohol a přespávají na nejrůznějších místech. Skutečnost je ale v mnoha směrech jiná, především u mladých lidí, pro něž může být život na ulici jen přechodnou životní fází. Kniha Bezdomovectví jako alternativní existence mladých lidí přináší informaci o těch, kteří ztratili své zázemí nebo je dokonce nikdy nezískali. Je o jejich životě na ulici i před ním, o jejich přístupu k různým problémům, s nimiž se museli vypořádat – a leckdy se jim to ani nepodařilo. Mladí bezdomovci jsou různí a různé jsou i jejich příběhy a příčiny sociálního propadu. Popis života na ulici, kde člověk ztrácí soukromí, možnost uspokojit základní potřeby a leckdy i sebeúctu, ukazuje, co je třeba vydržet, aby zde bylo možné přežít. Druhá část publikace je věnována opačnému procesu, návratu z ulice zpět do společnosti, a obtížím, které je nutné překonat, aby to vůbec bylo možné. Často nejde jen o zvládání stigmatu vlastní minulosti, ale i dalších důsledků nestandardního života, jako je drogová závislost, zápis v trestním rejstříku či nakumulované dluhy. Text vychází z rozhovorů s těmito lidmi a je autentickým obrazem uvedené sociální skupiny.
(...) považuji za důležité zdůraznit objevnost díla. Jednak díky bohatství pramenů, na které je průběžně odkazováno a které čtenáře spolehlivě uvádí do bezdomovectví jako badatelského tématu. A za druhé díky důkladné práci se zvolenými zkoumanými skupinami, opírající se především o metodu narativního rozhovoru. Především díky aplikaci této metody a následným odborným reflexím nad nimi, uvádějícím jednotlivé poznatky do vzájemných souvislostí, se podařilo projasňovat determinující společenské i osobnostní faktory bezdomovectví neobyčejně pronikavým způsobem.
Kniha nenabízí řešení za každou cenu, ale uvádí čtenáře do přediva souvislostí, činí jej citlivým pro zvláštnosti odlišné případ od případu a indukuje inspirace pro sblížení se s postiženými jakožto významným předpokladem účinné pomoci.
Při zběžném čtení může vzniknout dojem, že se některá pojednání opakují. Při čtení soustředěném si ale čtenář uvědomí, že totéž není nikdy totéž, že problémy jsou vždy nahlédnuty v jiném kontextu.
Z recenzního posudku: Prof. PhDr. Zdeněk Helus, DrSc.
Monografie "Bezdomovectví jako alternativní existence mladých lidí" se zabývá aktuálním tématem - lidmi, kteří se nacházejí v krizové životní situaci. Bezdomovců v naší společnosti přibývá, je zodpovědností nejen této společnosti, ale i každého z nás jaký postoj k bezdomovectví zaujme, jakou pomoc a podporu lidem se sociálním handicapem poskytne. Každý člověk se může stát osobou bez přístřeší, avšak každý nemusí bezdomovcem zůstat. Cesta z bezdomovectví není snadná, ale není nemožná.
Část prof. Marie Vágnerové " Životní příběhy mladých bezdomovců" je kvalitativním výzkumem s využitím narativního rozhovoru. Cílem bylo přiblížit, co obnáší život na ulici, co znamená žít jako stigmatizovaný bezdomovec, jak se s tímto životem jedinec vyrovnává. Rozhovorem bylo sledováno několik základních oblastí - průběh dětství a dospívání, odchod na ulici, proč a za jakých okolností k němu došlo, názor na sebe sama, představy o budoucnosti. Vedení rozhovorů v terénu za tímto účelem vyžadovalo vysokou míru pozornosti, citlivost a porozumění pro problémy respondentů. Pro kvalitu výpovědí bylo nutné vytvořit vhodnou atmosféru, projevovat zájem o sdělené informace, dávat zpětnou vazbu. Takto vedený rozhovor umožnil zachytit v jednotlivých případech souvislosti i detaily.
Pro zhodnocení osobnosti prof. Vágnerová použila zkrácenou verzi Eysencova dotazníku EPQ/S a projektivní TAT test Murrayho. Sledovaný soubor tvořilo 90 respondentů (60 mužů, 30 žen) věkové kategorie mladých dospělých 19-26 let. Cílem bylo poznání jak mladí bezdomovci chápou průběh vlastního života, okolností, které přispěly k odchodu na ulici. Rozhovory byly zaměřené na rodinné zázemí klientů. Jedna třetina z nich líčí své rodinné prostředí jako velmi neuspokojivé (závislost na alkoholu a jiných návykových látkách, domácí násilí, nepřiměřené tělesné tresty, problematické vztahy k matkám, nezpracovaná traumata a další). Prof. Vágnerová zdůrazňuje vliv domácího násilí, které
"představuje specifickou negativní zkušenost vždycky ubírá pocitu jistoty a bezpečí".
Uvádí skutečnost, kdy přibližně u jedné třetiny klientů byly prarodiče zdrojem citové jistoty a bezpečí. Dle výzkumu přibližně 20 % sledovaných respondentů vyrůstalo v ústavu nebo v náhradní rodině. Prostředí, ve kterém vyrůstali, se často střídala, lišila a neměli možnost si vytvořit pozitivní identifikační vzor. Je zde patrná absence citového vztahu a možnost intenzivního kontaktu s jednou osobou v dětství. Z uvedených příběhů je patrné, že tito lidé se neorientují v mezilidských vztazích, neumějí přijatelným způsobem řešit ani běžné životní situace, jejich chováni je situačně účelové.
Prof. Vágnerová se dále zabývá nejrůznějšími problémy, které vyplývají ze života na ulici a vedou k vědomí sociálního vyloučení. Upozorňuje na komplikované vztahy mezi bezdomovci, které jsou však důležité pro jejich přežití a zmírnění pocitu osamělosti. Autorka na základě výzkumu mladých bezdomovců uvádí sklony k neuroticismu, vysokou hodnotu extraverze, zvýšenou hodnotu psychoticismu, sklon k agresivním reakcím. Zabývá se rovněž jejich potřebami na základě TAT testu Murrayho a proměnou v důsledku života na ulici i problémy, které souvisejí s odchodem z ulice.
Odborný text, založený na studiu zahraničních pramenů, značných zkušenostech autorky a na výzkumu sledované skupiny, se prolíná s výpověďmi i kresbami klientů, což umocňuje jeho působení. Část prof. Vágnerové je komplexním pohledem na život jedné skupiny lidí žijící na okraji společnosti.
Ladislav Csémy v části nazvané "Duševní zdraví mladých bezdomovců a jeho poruchy" uvádí častý výskyt duálních diagnóz typu depresivní a úzkostné poruchy, psychotické poruchy, posttraumatická stresová porucha, která je rovněž zdůrazněna prof. Vágnerovou i Jakubem Markem. Klade důraz především na nezpracované traumatické události, vytěsnění a další. Ladislav Csémy poukazuje na značné procento mladých lidí bez domova ohrožených závislostním chováním zejména alkoholem a jinými návykovými látkami, dále pak sebevražednými pokusy.
Toto jsou významné souvislosti psychiatrických diagnóz včetně jednotlivých forem závislostí se vznikem sociálně patologických jevů jako je bezdomovectví, případně dalších problémů.
Jakub Marek "Proces reintegrace mladých bezdomovců do společnosti" Autor se zabývá sociální prací s lidmi bez přístřeší, rolí různých institucí např. Armáda spásy, Naděje a dalšími možnostmi pomoci bezdomovcům. Popisuje konkrétní nabídku ubytovacích zařízení i jiných programů, seznamuje čtenáře s nejvýznamnějšími poskytovateli těchto služeb. Vliv pomoci má nezanedbatelný odraz v kvalitě života bezdomovců a je jednou z velkých motivací ke změně jejich životního stylu. Aby člověk pomoc přijal, rozhodnutí ke změně musí vzejít od něho samotného.
Autor vychází z praxe s touto klientelou v Naději. Bez zkušeností s mladými lidmi bez přístřeší by nebylo možné rozhovory realizovat. Rovněž kvalita výpovědí klientů je na osobních zkušenostech závislá. Jakub Marek uvádí, že útěk na ulici pro mnohé rovněž znamená útěk od problémů. V kapitole jak vnímají klienti život na ulici uvádí "Málokdo předpokládá, že na ulici zůstane až do konce života. Bezdomovectví je na počátku považováno za provizorium, něco, co jednou skončí a člověk znovu bude žít normálně. Často se však stává, že lidé podceňují demotivující vliv ulice". Autor upozorňuje, že reintegrační proces je složitý, dlouhodobý a náročný. Návrat do společnosti je často komplikován dluhy, problémy se získáním práce a s bydlením. Upozorňuje na skutečnost psychických potíží velké části bezdomovců a to i v době, kdy ještě bydleli, případně i pracovali. Neexistence domova ovlivňuje duševní zdraví. V reakci na stres spojený se ztrátou domova se často rozvíjejí reaktivní psychické poruchy.
Dosud nebyla zpracovaná publikace na základě výpovědí mladých bezdomovců věkové kategorie 19-26 let. Sledovaná tak široká škála událostí v průběhu jejich života podává komplexní pohled na tento závažný společenský jev. Práce je přínosná nejen jako odborná publikace využitelná v pomáhajících profesích, ale vzhledem ke způsobu zpracování, je srozumitelná a čtivá i pro laickou veřejnost, které je rovněž nutné přiblížit život obvykle přehlížené široké skupiny lidí žijící vedle nás. Podrobný průzkum v jedné sociální oblasti přispívá k lepšímu pochopení a porozumění jiným podobným případům. Práce je doplněna fotodokumentací ze života těchto lidí. Svou vypovídající hodnotu mají i přiložené kresby vytvořené bezdomovci.
Monografie poukazuje na skutečnost, že bezdomovectví není pouze nedostatek materiálních a finančních prostředků, ale komplexní a složitý jev, který zasahuje a paralyzuje celou osobnost. V procesu návratu do společnosti je třeba brát v úvahu obnovu sebeúcty, sebehodnocení, změnu v hodnotové orientaci (viz prof. Vágnerová) a především nalezení smyslu života.
Z recenzního posudku: Eva Šotolová
