Monografie Michala Švece zkoumá vybrané aspekty fungování komunálního politického systému v Praze v meziválečném období. Po institucionálním vymezení organizace Velké Prahy a volebního systému pro obecní volby jsou představeni hlavní političtí aktéři. Pražské komunální volby v letech 1923–1938 autor podrobuje jak analýze celkové, tak na úrovni obvodů; poté soustřeďuje pozornost k volebním kampaním, tvorbě volebních koalic i volební geografii. Kapitola, která je věnována volbám primátora a kolektivních obecních orgánů, vypovídá rovněž o kooperaci či soupeření stran zastoupených na Staroměstské radnici. Text doplňuje řada přehledových tabulek i map.
ÚVOD
1. POLITICKÁ SITUACE V METROPOLI PO VÁLCE A VZNIK VELKÉ PRAHY
1.1 Obecní volby v roce 1919
1.2 Ústřední správní komise a vytvoření Velké Prahy
2. VEŘEJNÁ SPRÁVA VE VELKÉ PRAZE
2.1 Ústřední orgány
2.2 Místní orgány
3. VOLEBNÍ SYSTÉM DO OBECNÍCH ORGÁNŮ
3.1 Volební právo a organizace voleb
3.2 Volební obvody a formule
3.3 Nepřímé volby orgánů obce
4. STRANICKÝ SYSTÉM
4.1 Štěpení ve Velké Praze
4.2 Politické strany s největší podporou
4.2.1 Československá národní demokracie
4.2.2 Československá strana lidová
4.2.3 Československá živnostensko-obchodnická strana středostavovská
4.2.4 Československá strana národně socialistická
4.2.5 Národní liga
4.2.6 Československá sociálně demokratická strana dělnická
4.2.7 Komunistická strana Československa (sekce III. internacionály)
5. OBECNÍ VOLBY V PRAZE
5.1 První volby do orgánů Velké Prahy
5.1.1 Volby do ústředního zastupitelstva v roce 1923
5.1.2 Volby do místních orgánů v roce 1923
5.2 Střet občanských a socialistických stran
5.2.1 Volby do ústředního zastupitelstva v roce 1927
5.2.2 Volby do místních orgánů v roce 1927
5.3 Udržení národních socialistů, propad komunistů a nástup ligistů
5.3.1 Volby do ústředního zastupitelstva v roce 1931
5.3.2 Volby do místních orgánů v roce 1931
5.4 Úspěch národních socialistů a komunistů
5.4.1 Volby do ústředního zastupitelstva v roce 1938
5.4.2 Volby do místních orgánů v roce 1938
5.4.3 Udílení preferenčních hlasů
5.5 Zhodnocení volebních koalic a výstupů voleb 1923–1938
6. FUNKČNÍ MODEL SYSTÉMU NA PRAŽSKÉ RADNICI
6.1 Volby primátora a dalších orgánů obce ústředním zastupitelstvem
6.1.1 První volby primátora v roce 1923
6.1.2 Potvrzení Karla Baxy v roce 1927
6.1.3 Kandidatury K. Baxy, A. Štůly a J. Krosnáře v roce 1932
6.1.4 Nástup Petra Zenkla v roce 1937
6.1.5 Široká shoda na P. Zenklovi v roce 1938
6.1.6 Zhodnocení spolupráce stran při volbách orgánů obce
6.2 Vymezení vládní většiny a opozice
6.2.1 Radniční většina
6.2.2 Komunistická opozice
6.2.3 Nacionálně-autoritativní opozice
6.2.4 Německá opozice
6.3 Stranictví v administrativě
ZÁVĚR
SUMMARY
SEZNAM ZKRATEK POLITICKÝCH STRAN
POUŽITÉ PRAMENY A LITERATURA
SEZNAM MAP
Michal Švec si zvolil téma na pomezí historie a politologie, které je svým záběrem a ohraničením zcela původní a zároveň velmi pracné. Svým zaměřením i kombinací přístupů jde zároveň o práci naprosto originální.
Autor musel za účelem zpracování tématu dohledat a prostudovat řadu historických dokumentů. Hlavní metodou pro zpracování první, spíše historické části práce (model veřejné správy, instituce, volební systém), byla analýza širokého spektra archivních dokumentů a periodik, jejichž výběr autor vhodně zdůvodňuje a zároveň (což není obvyklé ani samozřejmé) kriticky vyhodnocuje a správně interpretuje. Zahrnuté zdroje umožňují plasticky zachytit nejen historické události pražské komunální politiky, ale i její procesní aspekty - stranický systém a jeho aktéry, funkční model politického systému a jeho soutěživost, stejně jako interakci jednotlivých aktérů a koaliční vztahy.
Metodologicky velmi cennou částí práce je aplikace politologických teorií na zachycený historický úsek pražské komunální politiky. Autor získané poznatky zasazuje do kontextu teorie volebních a stranických systémů, analyzuje funkční model komunálního politického systému včetně tvorby koalic a vymezení opozice. Autor vhodně volí a správně aplikuje metodologické postupy, brilantně rekonstruuje historický obraz komunálního politického systému Prahy a ten dokáže politologicky interpretovat.
Kombinace volby politologického přístupu k historickému materiálu je vždy garancí vysoké pracnosti a interpretačních rizik. Michal Švec se však s obojím vyrovnal obdivuhodně. Autor významně přispívá ke zlepšení stavu poznání prvorepublikové pražské komunální scény, přičemž rizika vyplývající z kombinace politologického a historického přístupu dokáže přetavit ve svoji výhodu.
Z recenzního posudku: Petr Jüptner