Málokdo zná malou, významem však velikou prorockou knihu Zachariáše. Jsou v ní vylíčeny zjevení tomuto prorokovi, a zvláště je zde v kapitolách 12-14 vylíčen konečný boj o Jeruzalém.

Nekladl jsem si za cíl napsat biblicko-exegetickou práci, ale spíše jsem usiloval o to, citovat významné rabínské autority a židovské mystiky, kabalisty, popřípadě svatou knihu Zohar, jak tuto knihu komentují. Českému čtenáři se tak dostává do rukou kniha, která ukazuje na Zachariáše v židovské náboženské a mystické tradici. Důležité je právě to, že tato kniha mluví o konečném boji o Jeruzalém, kdy všechny národy oblehnou Jeruzalém, aby jej dobyly, ale tu se sám Hospodin postaví na stranu Jeruzaléma a pomůže mu.

Kniha proroka Zachariáše by se dala nazvat "Apokalypsa židovské duše". Souvisí s přípravami na postavení druhého chrámu. Už v první kapitole Bůh naznačuje, že se hněval na otce této generace, nyní je ale Jeho srdce plné milosrdenství a už se nehněvá. V celé knize je dojemná Hospodinova láska k židovskému národu. Je zde přítomna zvláštním způsobem mesiášská myšlenka judaismu.

Je třeba čtenáři přiblížit pohled na tuto myšlenku - podle tradičního judaismu budou mesiášové dva. Mesiáš, syn Josefův, padne v bojích, které Izraeli mají přinést vykoupení. O nářku nad smrtí tohoto mesiáše kniha mluví ve dvanácté kapitole. Čtrnáctá kapitola hovoří o eschatologickém boji o Jeruzalém, kdy všechny národy přijdou Jeruzalém obléhat, ale Hospodin sám se postaví na stranu Jeruzaléma.