Pozoruhodným jevem novověkých literatur je "mnohojazyčnost". "Mnohojazyčné" jsou nejen kultury a spisovatelé, ale i v jediném díle se často prolínají různé jazyky. Spisovatelé nadto mohou v psaném textu reflektovat orální základ slovesnosti, prostředky jednoho jazyka napodobovat jazyk jiný, nebo vymýšlet jazyky neexistující. Utváření moderních kulturních identit založených na jazyce je proto konfrontačním a vnitřně nejednotným procesem, spisovatelé mohou příslušet vícero identitám stejně jako jejich výtvory. Tento proces není ukončen. Při přenosu (překladu) literárního díla do jiného jazykového a kulturního prostředí existuje široká škála možností, jak zvolený text přetvořit, přičemž transformace neznamená vždy porušení původních významů, ale jejich obohacování a narůstání. Autoři knihy se zamýšlejí nad řadou pozoruhodných faktů z různých období a zemí nejen na evropském kontinentě.