Na přelomu devatenáctého a dvacátého století došlo
vnejkosmopolitnějším městě světa ksenzaci, která uchvátila
obyvatelstvo jako ještě nic předtím ? ksenzaci, jež na město vrhla velký
a znepokojivý stín a pak se beze stopy, zrovna jako stín, zase vytratila. Kniha Týrání a
zneužívání dětí ve Vídni vdobě Freuda o oné zapomenuté senzaci
vtomto proslulém městě vypráví. Až do podzimu roku
1899 byla pozornost Vídně upřena především na její neobyčejný kulturní život,
ale vpodzimních měsících se hlavním tématem stalo týrání a zneužívání
dětí (konkrétně dva případy vraždy a dva případy týrání dětí). Zatímco Sigmund
Freud dychtivě očekával vydání svého Výklad snů, kde poprvé teoretizuje
o oidipovském nepřátelství mezi rodiči a dětmi, oznamovaly každý den titulky
vnovinách, že týrání dětí je strašlivou realitou. Larry Wolff se ve své
práci snaží zachytit jak rozhořčení Vídeňanů nad tímto pro ně zcela
nepochopitelným a nepřijatelným jevem, tak i skutečnost, že Vídeň byla na
přelomu století tyglíkem, ve kterém už vřely mnohem strašnější problémy
problémy století dvacátého (nacionalismus, antisemitismus, nacismus). A že tedy
rozruch vyvolaný tiskem mohl posloužit kodvedení pozornosti občanů od
politické situace vrozpadajícím se impériu. Odpovědi na
problémy doby hledá autor zeširoka a provokativně vhistorii, literatuře,
sociologických exkursech i psychologii a snaží se co možná nejpřesněji zachytit
obraz velkoměsta očarovaného podívanou, jakou se zoufale snažilo popřít.