Ian Shapiro má schopnost zaujmout vědce i politické praktiky. Jeho kniha Útěk před realitou v humanitních vědách je toho dokladem, byť se téma zdá být veskrze odborné. Věnována je totiž metodologickým otázkám společenských věd se zvláštním zaměřením na politickou vědu. Můžeme se ovšem začíst do svěžích polemik, které se vedou v současné angloamerické vědě o povaze společenskovědního poznání. Shapiro hovoří o levobočcích logického pozitivismu, za které považuje behaviorismus zaměřený na pozorovatelné události a logicismus, jenž se oddává deduktivnímu modelování. Pronikavá je polemika s teorií racionální volby, jež se v podobě mikroekonomické teorie i u nás stále více prosazuje jako vzorová metoda výzkumu lidského chování. Následuje neméně přesvědčivý rozbor hermeneutické tradice v humanitních vědách, jež zase vychází z toho, že porozumění lidskému jednání vyžaduje jiné metody než zkoumání vnější přírody. Shapiro je poučený a věci znalý badatel, který dovede psát svěžím a polemickým jazykem.
Čtenář se tak nemusí bát, že se ztratí v nesrozumitelných a školometských výkladech. Kniha je přístupná všem zájemcům o společenské vědy, zvláště pak studenti příslušných oborů by se s jejími argumenty měli seznámit. Výklad ovšem zaujme i odborníky, protože přibližuje současný stav diskuzí a nevyčerpává se vzpomínkami na zašlé polemiky z minulých století.

ÚVOD
O touze odpoutat se od reality
KAPITOLA I
Přínos realismu - Společenská věda a politika souhlasu (Ian Shapiro a Alexander Wendt)
KAPITOLA II
Patologie racionální volby ještě jednou (Donald Green a Ian Shapiro)
KAPITOLA III
Praxe Richarda Posnera
KAPITOLA IV
Generelní pojmy v politické argumentaci
KAPITOLA V
Problémy, metody a teorie: jejich role při zkoumání politiky aneb co vadí na politické vědě a co s tím udělat
KAPITOLA VI
Politická věda jako disciplína: Komentář k návrhu Davida Laitina
PODĚKOVÁNÍ

Nejnovější práce Iana Shapiro, autora, který požívá výrazné autority v rámci světové politologie, se tentokrát dotýká velmi závažných otázek spjatých s metodologií a filosofií vědy, s politickou teorií a metodami výzkumu v sociálních vědách, respektive v politologii. Celá publikace má výrazně polemický charakter a přes zdánlivě nesourodé, respektive specifikované problémy, jimiž se autor zabývá, má svou vnitřní logiku a směrování. Autor otevírá řadu otázek, které jsou předmětem diskusí v rámci světové politologie (u nás zatímjen poměrně málo reflektovány) a kriticky hodnotí některé přístupy, které podle jeho názoru vedou k onomu "flight from reality" ve společenských vědách, přičemž, jak zdůrazňuje, ten "úlet od reality" má nechtěně i dopad na realitu samou.
Je obtížné zde postihnout šiří záběru a přínosu dané práce, lze snad jen naznačit témata a problémy, jimiž se Shapiro (v některých případech se spoluautorem) zabývá. První kapitola (spoluautor Alexander Wendt) upozorňuje na limity empiricistních a interpretativních metod ve výzkumu, které podmiňují jakýkoli výzkum existencí hypotézy odvozené z obecné teorie. Přičemž takové teorie často odrážejí velmi zjednodušení reality. Druhá kapitola (spoluautor Donald Green) je faktickou polemikou s kritiky jejich práce z roku 1994 Pathologies of Rational Choice theory. Kritizují zejména import mikroekonomických modelů do neekonomických humanitních věd. Třetí a čtvrtá kapitola se pohybuje v rozmezí diskusí o tak závažných otázkách jako je právo, spravedlnost, svoboda etc. Autor se vymezuje zejména ve vztahu k tzv. gross concepts - jeho vlastní termín pro koncepce, které vyvolávají zavádějící dichotomie. Pátá kapitola pak kritizuje redukcionistická vysvětlení vpolitických vědách a závěrečná, šestá kapitola se dotýká otázek standardizace výuky politických věd pro bakalářských věd, odmítnutí přístupu vytvoření jakéhosi ortodoxního curricula, jako udělal například Samuelson pro ekonomy.
Tento stručný (a velmi zjednodušený) přehled témat a otázek, jimiž se lan Shapiro zabývá ve své práci, ukazuje na šíří záběru i na závažnost témat, se kterými se politologie jako věda musí vyrovnávat. Pro českou politologii by překlad této publikace byl nesmírně užitečný, právě pro otevření metodologických diskusí v české politologii, stejně jako jistá obrana proti často nekritickému a "módnímu" přejímání metodologických přístupů z jiných věd.
Z recenzního posudku: Prof. PhDr. Vladuníra Dvořáková, CSc.