V knize Kateřiny Bobkové-Valentové se před čtenářem otevírá každodenní život obyvatel raně novověkého jezuitského gymnázia. První část knihy přináší charakteristiku předpisů určujících chod školy a život komunity. Druhá kapitola pojednává o organizaci jezuitského nižšího školství a o všech základních prvcích, uplatňovaných ve výuce. Autorka se mj. detailně věnuje divadlu a jeho významu v jezuitském vzdělávacím systému. Třetí část čtenáře provádí všedním i svátečním dnem jezuitského gymnázia, tak jak jej společně i odděleně prožívali jeho žáci a učitelé. Těžiště práce spočívá v analýze jezuitského gymnázia (pražské Klementinum) v relativně klidném období, mezi lety 1650–1730.
Úvodem
Tovaryšstvo Ježíšovo
Předpisy a nařízení Tovaryšstva
Institutům a Constitutiones Ratio studiorum Consuetudines
Chod jezuitského gymnázia
Struktura jezuitského nižšího školství
Jezuitské školy v zemích Koruny české
Učitelé a žáci
Prostory pro výuku
Úloha učitele, metody výuky
Výklad a četba
Opakování, procvičování, zkoušení
Výuka počtů
Divadelní prvky ve školní výuce a školské divadlo
Exercitationes, declamationes, academiae
Actiones theatrales – tragoediae, comediae, declamationes
Doba určená k provozování divadla
Vznik divadelního představení
Struktura jezuitské školské hry
Scénická podoba školské hry
Kde a pro koho gymnazisté hráli
Repertoár jezuitského divadla
Motivace a trest
Posuzování a hodnocení znalostí studentů
Posilování soutěživosti: Magistratus. Affixio. Praemium
Řád, provinění a potrestání
Náboženské povinnosti studentů
Congregationes
Každodenní život učitele a žáka
Rozvržení denních činností
Všední dny
Vstávání a ranní program
Školní vyučování
Čas určený k vlastní výuce
Společná bohoslužba
Jídlo podávané během školního dne
Ostatní program učitelů
Podvečerní program a večeře
Večerní zaměstnání a spánek
Sobota
Dies recreationis – dny odpočinku
Dies caniculares, frigus
Sváteční dny
Neděle – Dies Dominica
Dies festi – církevní svátky
Svátky a školní výuka
Svátky patronů gymnaziálních tříd a jednotlivých fakult
Velikonoce
Velikonoce v Klementinu
Vacationes generales – prázdniny
Závěrem
Obrazová příloha
Tabulky
Grafy
Výběr z použité literatury
Seznam vyobrazení
Zusammenfassung
Jmenný rejstřík
Text Dr. Kateřiny Valentové s názvem "Každodenní život učitele a žáka jezuitského gymnázia" se zabývá zejména problematikou jezuitského nižšího školství. Na pozadí především normativních pramenů se pokouší rekonstruovat nejen obsah výuky na jezuitských šestitřídních gymnáziích, ale také se věnuje problematice každodenního života studentů i magistrů - profesorů gymnázií.
Dr. Valentová použila vedle již dříve částečně vytěžených a známých pramenů především dosud (s ohledem na českou provincii) v podstatě nedotčené tzv. konsvetudináře. Práce obsahuje v první částí rozbor právě této skupiny pramenů, a to nikoli pouze pro české země, ale pro celou německou asistenci. Jedná se o příspěvek o to hodnotnější, ža až na výjimky bylo nutno vycházet z archiválií uložených v římském centrálním archívu Tovaryšstva Ježíšova. Tato část textu obsahuje nejen souhrn existujících konsvetudinářů, ale také objasnění jejich vzniku v dialogu mezi provinciemi a generalátem řádu, což je proces, který dosud nebyl popsán v souvislosti se žádným jiným jezuitským pramenem. Autorka se zde doplňuje, ale nepřekrývá, se svojí studií na toto téma uveřejněnou v italském jazyce ve sborníku Českého ústavu historického v Římě. Také je nutno zmínit, že jakýsi úvod ktéto částí tvoří shrnutí organizační struktury jezuitského řádu, které upřesňuje informace uvedené ve starší literatuře i dosud neznámé nebo ne zcela přesně interpretované.
Vedle výše zmíněných byly využity i další prameny jako například Ratio studiorum nebo řádové konstituce. Těžiště práce tkví v období relativně klidného vývoje české provincie v letech 1650 - 1730.
V druhé části se autorka věnuje organizaci školství a jako téměř samostatná kapitola je připojena stať o jezuitském školním divadlu. Ačkoli byly tyto části řádové historie již popsány v některých starších pracech, poskytuje Dr. Valentová moderní, poučený souhrn obohacený o dosud neznámé informace a v kontrastu např. s dílem T. V. Bílka zbavený ideologického nánosu.
Velmi cenná je třetí část v níž se autorka pokusila o rozbor každodennosti ve školním prostředí, přesněji té části každodennosti, která vyplývá z použitých pramenů institucionální povahy. Jedná se o dosud nejobsáhlejší příspěvek k dějinám řádu používající tuto metodu a jeho hodnotu jen zvyšuje skutečnost, že přesahuje daleko mimo gymnaziální prostředí do života řádové komunity. Autorka se zabývá různými časovými intervaly, počínaje rozvrhem dne všedního i svátečního a konče periodou roku. Přitom stále srovnává českou provincii s rakouskou, polskou, hornorýnskou a galobelgickou.
Souhrn pramenů a literatury, kterým je práce vybavena, je skutečně vyčerpávající a odráží starší i moderní literaturu k tématu (zejména studie o jezuitském divadle jsou zastoupeny velmi hojně) z jazykově německé, italské, polské a francouzské oblasti. Text Dr. Valentové je doplněn zajímavými přílohami. Jsou zde například přehledné denní rozvrhy v podobě, která dosud nebyla nikdy publikována a taktéž grafy počtu studentů v jednotlivých kolejích v období mezi roky 1700 - 1750. Prameny jsou ilustrovány fotografickými přílohami.
Z recenzního posudku: Mgr. Karel Černý
V roce 450. výročí příchodu Tovaryšstva Ježíšova do Čech se o "řádu" mezi mnoha pracemi překladovými a domácími objevuje i tato původní, zaměřená na oblast školství. Precizní, materiálová, bez zbytečných teoretických úvodů. Kniha, jejíž obsah přesně odpovídá titulu, vychází z pramenů týkajících se české provincie v komparaci s provincií rakouskou, polskou a rýnskou. Najdete zde rekonstruovánu dobovou terminologii, podrobný chod jezuitských kolejí, studijní systém, ale i průběh volných dní, svátků nebo třeba jídelníček. Vše doplněno obrazovým materiálem, přehlednými grafy a tabulkami. Lahůdka pro zájemce o detaily, byť - což je dáno dochovanými materiály - situovaná spíše do první půli 18. století. Náš čtenář je však v otázce jezuitů dostatečně hermeneuticky předpřipraven. Ideově nejkrystaličtěji definováno ve Slovníku spisovného jazyka českého (1989, s. 11/231) v hesle "jesuita": "člen katolického řádu tovaryšstva Ježíšova, proslulého zvláště v 17. a 18. století užíváním brutálních prostředků ve službách církevní reakce"; a jako druhý význam: "člověk, který se svým jednáním, vlastnostmi ap. podobá jezuitům [...], zpravidla kdo překrucuje pravdu, skrývá pravou tvář, pokrytec; lstivý, úskočný člověk". To jen aby bylo jasno.
Jan Linka, A2, kulturní týdeník, 37/2006, str. 28
K jezuitskému výročí bylo též načasováno vydání knihy Kateřiny Bobkové-Valentové Každodenní život učitele a žáka jezuitského gymnázia (Karolinum, Praha 2006). Autorka vychází z konceptu každodennosti, který je u nás stále populární, a pokouší se vylíčit, jak už název napovídá, běžný život učitele a žáka jezuitského gymnázia. Přestože má autorka nejvíce informací o Klementinu, plní významnou roli i srovnání s ostatními řádovými provinciemi. Z časového hlediska je akcentováno období 1650-1730, ovšem s časovými přesahy až do doby založení řádu a na druhé straně k roku 1773 (zrušení řádu). V knize se dozvídáme o místech, obsahu a způsobu výuky (zvláštní kapitola je věnována řádovým směrnicím a nařízením), časo vém rozvrhu, učitelské praxi apod. Zvláštní pozornost je věnována jezuitskému školnímu divadlu a jeho místu ve výuce. Vedle těchto dalo by se říci "čtecích" pasáží obsahuje kniha i kvantifikované údaje o počtech žáků na jezuitských školách, jmenné seznamy učitelů, soupis dochovaných synopsí divadelních her apod.
(yt), Kuděj 2006/2, str. 92-3
