Překlad z německého originálu Stanislav Kučera.
Kniha pojednává o názorech Tomáše Garriguea Masaryka na stát, revoluci a klíčové demokratické instituce. Po kapitole o Masarykově životě a jeho vědecké a politické činnosti, se autor postupně věnuje jeho názorům na stát, právo, ústavu a revoluci. Následující kapitola se zabývá Masarykovými názory na liberální parlamentní ústavní stát republikánského ražení, tj. stát, který na konci první světové války založil. Poslední kapitola pojednává o otázce, v níž Masaryk spatřoval základní politický problém Rakousko-Uherska, otázce národnostního státu, federalismu a menšin. Autorem knihy je právní historik, pražský rodák Radan Hain (1959), který od roku 1968 žije ve Švýcarsku.

Předmluva k českému vydání
I. Kapitola ? Úvod
II. Kapitola - Masarykův život a státoprávní vývoj podunajské monarchie
1. Dětství a školní léta (1850-1863)
2. Léta praktikantská a gymnaziální (1863-1872)
3. Studium a habilitace (1872-1882)
4. Profesura, boj o Rukopisy, vstup do politiky, první mandát poslance Říšské rady (1882-1893)
5. Publikace k národnostní a sociální otázce, Hilsnerova aféra (1893-1900)
6. Založení strany, cesty do USA, druhý mandát poslance Říšské rady (1900-1914)
7. Začátek první světové války a odboje (1914 do února 1916)
8. První politické úspěchy, legie, pobyt v Rusku (únor 1916 až duben 1918)
9. Americký pobyt, schůzky s prezidentem Wilsonem, vznik republiky (květen až prosinec 1918)
10. Konsolidace nového státu, prezidentství, republika a její konec (1918-1939)
III. Kapitola - Stát a právo
1. Stát obecně
A. Základy
B. Vlivy a vymezení
2. Ustavní a právní stát
A. Ústava
B. Právo
3. Revoluce a odpor
A. Obecně
B. Změna názoru
C. Legitimita revoluce
D. Sukcese států
IV. Kapitola - Demokracie a svoboda
1. Obecně
2. Republikanismus
A. Vztah k monarchii
B. Nový stát jako republika
3. Parlamentarismus
A. Obecně
B. Reprezentace a identita
C. Parlament, vláda, strany
D. Volební právo
4. Základní práva
A. Obecně
B. Nadstátnost a kodifikace
C. Situace v Rakousku
D. Situace v Československu
V. Kapitola - Národ, federalismus a sebeurčení
1. Národ a nacionalismus
A. Obecně
B. Národnost a humanita
C. Stát a národ
2. Federace a autonomie
A. Obecně
B. Situace a snahy před rokem 1918
C. Otázka menšin po roce 1918
3. Právo na sebeurčení
A. Obecně
B. Samostatnost a sebeurčení
C. Kdo je nositelem práva na sebeurčení
D. Hranice sebeurčení
4. Švýcarsko jako ideál?
Závěrečná poznámka
Seznam literatury
Rejstřík osob

V úvodu své práce Radan Hain objasňuje její tematické zaměření - sympaticky zdůrazňuje, že nemíní převratně měnit Masarykův obraz a také tak nečiní - a hlavní důraz klade na konstatování, že jen velmi málo prací zkoumá myšlenkový svět T. G. Masaryka z hlediska státoprávního, i když se Masaryk po celý život státovědnými a státoprávními pojmy zabýval a patřily k jádru jeho vědecké a také ovšem praktické politické činnosti. Zároveň je pro Masarykovu osobnost příznačné, že oba aspekty se v jeho díle prolínaly a nelze je oddělovat. I v tom spatřuji zásadní důvod pro doporučení, aby nakladatelství Karolinum překlad Hainovy disertace vydalo.
Ke druhé kapitole, která shrnujícím způsobem reflektuje hlavní fakty ze života T. G. Masaryka a rýsuje osu státoprávního vývoje rakouské monarchie a poté také československého státu, mám jedno zásadní doporučení: přehled literatury, na níž autor odkazuje za touto kapitolou, doplnit alespoň o nejvýznamnější a obecně respektované a oceňované práce autorů Otty Urbana (zvláště ve Vídni vydaná práce o české společnosti 1848-1918), Zdeňka Kárníka, Ivana Šedivého, Jana Rychlíka a Evy Broklové (Československá demokracie), které jsou relevantní pro zasazení Hainovy práce do soudobé české historiografícké reflexe zkoumané problematiky. Opomenuta ovšem zůstala i rozsáhlá produkce k masarykovským tématům, jež je k dispozici v jednotlivých číslech Masarykova sborníku, který je vydáván Ústavem T. G. Masaryka AV ČR, a za pozornost -vzhledem k tematice Hainovy práce - stojí i Sborník příspěvků ze 6. ročníku semináře Masarykova muzea v Hodoníně 18. listopadu 1998, Hodonín 1999. Další, spíše dílčí doporučení se vztahuje k samému závěru druhé kapitoly (s. 26-27). Alespoň v nejstručnější podobě je třeba naznačit diskontinuální vývoj v období druhé republiky z ústavního i státoprávního hlediska a zaznamenat, že v tomto období se také objevily první útoky na T. G. Masaryka jako tvůrce československého státu. Za výrazně zkratkovitou simplifikaci považuji téměř závěrečnou větu této kapitoly: ?To byla předehra k šestileté hrůzo vládě, která skončila tragickým vyhlazením/vyhubením německé kultury v Čechách a na Moravě"!
Vlastní badatelský přínos Radana Hama představují kapitoly třetí až pátá. Třetí kapitola se zabývá pojetím státu, ústavním a právním státem, pozitivním a přirozeným právem a otázkou revoluce a její legitimitou a líčí proces, v němž T. G. Masaryk přešel od ?loajality k odpadlictví" a v této souvislosti autor také objasnil Masarykův vztah k otázce sukcese států. Zajímavou součástí této kapitoly je zkoumání myšlenkových zdrojů a vlivů na TGM. Autor uvádí mnohé, ale nesporně ne všechny relevantní - chybí mi například Masarykův vztah ke krásné literatuře (Whitman a další). Zároveň připomínám, že o vztahu Masaryka k jednotlivým osobnostem, které ovlivnily jeho myšlenkový svět, existuje i ispirativní česká produkce -jako příklad uvádím práci Jaroslava Marka o vztahu T. G. Masaryka k Alexisovi de Tocquevillovi.
Čtvrtá kapitola analyzuje vztah T. G. Masaryka k otázkám republikanismu, parlamentarismu a základních práv, a to vždy se snahou respektovat kontext dobové reality. Proto si autor všímá především rakouského a německého předválečného konstitucionalismu i poválečného republikanismu a specifikuje Masarykův vztah k nim. Je ale pravdou, že autor poněkud stranou ponechává, jak se Masaryk konfrontoval a vyrovnával s domácí politickou a intelektuální scénou a s českým politickým a státoprávním myšlením vůbec. (I v této souvislosti připomínám zmínku o obecné historické literatuře - Urban, Kámík, Šedivý atd.) Pro posouzení situace v Československu (s. 122 a následující) mi chybí konfrontace s relevantní literaturou z české produkce (Broklová a další).
Nejvíce pozornosti - zřejmě i polemické - sklidí autorův výklad v kapitole páté, která je věnována vztahu T. G. Masaryka k otázkám národa a nacionalismu, federace a autonomie a se zvláštní pozorností se jistě setká analýza vztahu TGM k otázce menšin po roce 1918. Za kontroverzní považuji Hainovu interpretaci vztahu Masaryka k uplatňování práva na sebeurčení ze strany českých a moravských Němců. Naléhavě se totiž vnucuje otázka, jak striktní uplatňování německého práva na sebeurčení vylučovalo uplatnění stejného práva pro Čechy, a to za komplikované situace faktického stavu rozložení osídlení Čech a Moravy z národnostního hlediska, vztažené navíc k existenci opravdu podivuhodné středoevropské konstanty - hranice českého státu tvořily tuto konstantu po tisíc let!
Pro českého čtenáře bude nesporně zajímavá Hainova analýza Masarykova vztahu ke Švýcarsku, v němž ?viděl vodítko pro humánní a liberální úpravu národnostní otázky v Československu". (s. 164)
Závěrem konstatuji: Hainova práce si nesporně zasluhuje českého vydání, byť vyvolá i polemické reakce.

Z recenzního posudku: Prof. PhDr. Jan Kuklík, CSc.