Kniha Bedřicha Moldana obsahuje vybrané autorovy články věnované lidskému pobyvání ve světě a vztahu člověka k životnímu prostředí. Z různého úhlu pohledu v nich autor m. j. vysvětluje základy ekologie, historii vztahu člověka a prostředí, problematičnost nezvratných ekologických změn na Zemi či základní aspekty konfliktu ekonomické a ekologické politiky. Prof. Moldan zároveň vysvětluje jak se potřeba trvale udržitelného rozvoje dotýká jednotlivých oblastí lidské činnosti. Jednotícím principem více než stovky článků je pak autorova výzva „nežít na úkor druhých“.

1. VÝCHODISKA (Planeta pod nadvládou lidí)
2. MEZNÍKY (Historie ekologického uvědomování)
3. ČESKÁ SPECIFIKA ( Zavřené oči komunismu, transformace a cesta do Evropy)
4. PRINCIPY (Hledání nových pravidel)
5. DEFINICE (Co je a co není trvale udržitelný rozvoj)
6. EKOLOGICKÁ POLITIKA (Ze scény i zákulisí)
7. SEKTORY (Poznámky k hospodářským odvětvím)
8. KAUZY (Jednotlivé názory)
9. NA PŘELOMU TISÍCILETÍ (Imperativ: Nežít na úkor druhých)
10. MÍSTO ZÁVĚRU (Sedmnáct velmi zhuštěných tezí o udržiteném rozvoji)

Má-li ekologie fungovat, je třeba, aby se vizemi reálné a snesitelné budoucnosti bylo schopno zabývat co nejvíc lidí. To zřejmě nedokážou zařídit alarmistické zprávy, jakkoli pravdivě informují o tom, že temné předpovědi se naplňují a čas na nápravu se zkracuje. Aby lidé vzali ekologické myšlení za své, potřebují spíš než děs, jakkoli odůvodněný, aby tomu, co se děje s biosférou Země, doopravdy rozuměli.
Ani v tom směru Moldan své polistopadové roky nepromarnil. Hodně psal a obracel se ke všem vrstvám společnosti, mezinárodní odbornou elitou počínaje a českými farmáři konče.

„Potřebné technologické změny lze úspěšně zavést jen v souladu s tržními mechanismy,“ psal v roce 2003. „Nelze je plánovat, nařizovat z ‚osvíceného‘ centra. Jejich zavádění se prostě musí vyplatit, podnikatelé je sami musejí chtít – ne z altruismu nebo idealismu, ale proto, že jim přinášejí naději na solidní zisk. Pro průmyslové a jiné podniky musí být ekonomicky výhodnější znečišťovat méně a spotřebovávat méně zdrojů.“

Svět vstupuje do postindustriální fáze, pro kterou musí vynalézt nové a dosud neznámé způsoby udržitelného rozvoje. Nová éra nabídne prostor kontextovým lidem. Co se nesmí stát a před čím Moldan varoval, je, aby se společnost rozdělila na dva tábory: zastánce pokračujícího industriálního věku a odpůrce, odmítající soudobou civilizaci jako celek. Nestane se to, dokud jedni druhým budou schopni věřit, že to se světem myslí fér. „Lidé si musí být jisti, že se s nimi zachází upřímně, že nejsou podváděni ani manipulováni.“

Nemanipulovat a nenechat se manipulovat: to je Rhodos, přes který se ve společnosti 21. století skáče a bude skákat každý den. Bedřichu Moldanovi slouží ke cti, že se proti tomuto požadavku neprohřešil ani jako politik, ani jako občan.
Pavel Kosatík (DeníkN, 21. 7. 2023)