Dějiny Prahy 15. století jsou dějinami konfliktů a tyto konflikty zásadním způsobem ovlivňovaly život většiny obyvatel Starého a Nového Města pražského. Příčiny komunálních střetů tkvěly v problémech právních, politických, sociálních, náboženských i ekonomických.
Jeden z hlavních důvodů soupeření mezi obcemi Starého a Nového Města pražského vyvěral ze snahy Novoměstských vyrovnat se prakticky ve všem staroměstským měšťanům. Politické a mocenské důvody stály za soupeřením o privilegované postavení Staroměstské radnice na politické mapě Českého království. Sociální prestiže se týkal střet mezi panovníkem a elitami o městskou autonomii. Výrazně konfliktní povahy byl rovněž vztah měšťanů vůči pouhým obyvatelům města, jejichž ekonomická a politická práva byla omezená. Obdobné podoby byl konflikt mezi řemeslem a obchodem, jenž se dotýkal starobylosti práv měšťanů, kteří se nemínili vzdát možnosti vařit si vlastní pivo a obchodovat s ním. Husitská revoluce vnesla do pražského prostředí střet náboženský, jenž nahradil předrevoluční konflikty nacionální.
Pražská společnost 15. století rozhodně nebyla harmonická a napětí mezi jejími obyvateli bylo stejně citelné, jako je tomu v Praze 21. století. Cílem této knihy je tedy rovněž ukázat, že povaha komunálních sporů se ve srovnání středověku a naší současnosti příliš neliší, neboť vyvěrá ze samotné podstaty městské existence.

Nodlův způsob zpracování pozdně středověkých dějin pražského souměstí představuje cenný a podnětný příspěvek k výzkumu dějin nejen Prahy, ale urbánních dějin obecně. Je nepochybné, že autor cílí na odborné publikum a širší veřejnosti mohou některé úvodní metodologické pasáže k jednotlivým kapitolám připadat zbytečně zdlouhavé a abstraktní, ale i čtenář bez hlubších znalostí historie dokáže pochopit, jakým způsobem se Nodl snaží prameny interpretovat a jak dochází ke svým závěrům. A buď s nimi souhlasit, nebo ne.
Martin Liška (iLiteratura.cz, 4. 3. 2024)

---

Oceníme, s jakou trpělivostí [Martin Nodl] rozmotává složitá přediva často protichůdných zájmů, které ovlivňovaly a znejasňovaly zdánlivě průhledné události; každopádně však zaujme vícevrstevným přiblížením tehdejšího rozvažování. Zpodobní, jak citlivá byla otázka sebeprosazení, cti a důstojnosti. Přitom se kniha obejde bez jediné obrazové přílohy – jen titulní strana reprodukuje výřez ze širšího pohledu na Prahu, který původně vyšel v kronice Hartmanna Schedela, vydané roku 1493 v Norimberku.
Takže nezbývá než před Martinem Nodlem smeknout pomyslný klobouk, neboť nejen prostudoval, ale hlavně promyslel dávnou, stále však inspirativní minulost, v níž lze nacházet až překvapivé styčné body s dneškem. Lidé se nijak zvlášť nemění, změnám podléhají jen kulisy, v nichž se pohybují.
Jan Jaroš (Kultura21.cz, 17. 1. 2024)