Válečné dětství a mládí (1939–1945) v literatuře a publicistice

Válečné dětství a mládí (1939–1945) v literatuře a publicistice

Čeňková, Jana (ed.)

témata: literární věda

e-kniha, 1. vydání
vydáno: leden 2017
ISBN: 978-80-246-3502-6
formáty e-knihy PDF
doporučená cena: 200 Kč

E-shop

Anotace

Kolektivní monografie na téma válečných knih a časopisů pro děti a mládež (1939–1945) vznikla z popudu IKSŽ při FSV UK a zahrnuje příspěvky předních odborníků literatury a publicistiky pro děti a mládež z univerzitních pracovišť České republiky, jeden příspěvek je ze Slovenska.
Texty autorů z českých, moravských a slovenských univerzit se tematicky vrací k literárním a publicistickým osudům dětí a dospívajících za druhé světové války a holocaustu. Od konce války uplynulo více než sedmdesát let, řada nových titulů vyšla a pohled na válečný obraz dětství a mládí se po roce 1990 proměnil. Příspěvky analyzují dobovou válečnou propagandu v literární, nakladatelské a časopisecké produkci, zaměřují se v interpretacích na klasická a současná díla české a světové literatury v překladech (František Křelina, Zdeňka Bezděková, Jan Procházka, John Boyne, Věra Gissingová, Ori Orlev aj.) i na původní holandskou a německou literaturu a deníkovou a memoárovou literaturu mladých lidí.

Recenze

Reflexe válečného dětství a mládí

Literárněvědná a kritická reflexe literatury pro děti a mládež je již několik let v útlumu. Dlouhou dobu byl její tribunou časopis Zlatý máj, po jehož zániku v roce 1997 jeho roli převzal brněnský čtvrtletník Ladění, ale roku 2011 - po vydání dvou dvojčísel - přestal vycházet i on. Dětská literatura bývala od devadesátých let 20. století reflektována na pravidelných konferencích, které se konaly v Brně, Liberci či v Ostravě, přičemž z nich vycházely relevantní sborníky. Dnes je situace i z tohoto hlediska horší. Proto lze uvítat kolektivní knihu o literárních a publicistických reflexích dětství a mládí, prožitého za druhé světové války.
Jak v předmluvě uvádí editorka Jana Čeňková, jedním z podnětů vzniku této publikace bylo 70. výročí konce zmíněné války, které poskytlo příležitost "k novým zkoumáním dobového literárního života, k hlubším analýzám a interpretacím literárních děl a časopisů a v neposlední řadě i k reflexím ohlasů na válku a holokaust v literatuře pro děti a mládež" (s. 7). Za důležitou složku záměru autorského kolektivu, tvořeného patnácti badateli a badatelkami z jedenácti filozofických a pedagogických
fakult, je možno pokládat též snahu oprostit pohled na soudobou literaturu a publicistiku od nánosu dřívějších ideologických schémat.
První příspěvek pojednává o Kuratoriu pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě a o jeho ovlivňování dětské četby. Milena Šubrtová zde analyzuje kuratorní periodika Zteč a Správný kluk, v nichž mimo jiné působil Jaroslav Foglar, a poté hodnotí edici Knihovna pro mládež: v jejích titulech vymezuje tři tematické okruhy, všímá si jejich reflexe v časopisu Úhor a správně konstatuje, že žádná z těchto propagandisticky zaměřených knížek nezanechala hlubší stopu v kritické ani čtenářské sféře. Druhý přispěvatel Pavel Suk se soustřeďuje na časopis Mladý hlasatel, vydávaný od roku 1935 opět za výrazné redaktorské a autorské účasti Jaroslava Foglara, který tu otiskl své Rychlé šípy. Suk detailně charakterizuje proměnu tohoto periodika za nacistické okupace, kdy svou orientací na válečné události, zbraně a vojáky explicitně sloužilo režimní propagandě.
V třetí kapitole se Jan Halada zabývá osudy českých nakladatelů za druhé republiky a okupace, přičemž zúročuje své znalosti nakladatelské oblasti a dobových poměrů, avšak problematice dětské literatury se věnuje poměrně málo. Na tu se naopak primárně zaměřují další přispěvatelé. Ester Nováková, autorka monografie Český historický román v období protektorátu (2012), interpretuje tři historické prózy Vladimíra Drnáka (Za bílým půlkoněm (1941)), Jaroslava Janoucha (Pro čest a slávu (1940)) a Leontiny Mašínové (Tiší v zemi (1940)). Spatřuje v nich "nejvýraznější prózy z českých dějin, které za protektorátu vznikly" (s. 57), ale v následné interpretaci poukazuje na nemalý počet jejich slabin, čímž své apriorní vysoké hodnocení bezděky problematizuje. V dalším příspěvku pak Luisa Nováková učinila předmětem své pozornosti román Františka Křeliny Můj otec kapitán (1947), nově vydaný v roce 2001. Tento příběh šestnáctileté osiřelé dívky situovaný na Turnovsko analyzuje jak v rovině tematické, tak v rovině formální, neopomíjejíc ani jeho recepci.
Jedno dílo pro svůj příspěvek si zvolil také Jaroslav Toman. Interpretuje v něm známý a často vydávaný román Zdeňky Bezděkové Říkali mi Leni (1948). Jako zkušený znalec dětské literatury ho začleňuje do patřičného kontextu, pak se zaměřuje na jeho výklad, který doplňuje informacemi o jeho reedicích, překladech, recepci i o navazujícím románu Štěstí přijde zítra (1960): autorka v něm rozvíjí příběh dívky, jež byla za války dána do německé rodiny, v poválečném Československu.
Jana Čeňková v následující kapitole konfrontuje román Jana Procházky Ať žije republika (1965) a román izraelského spisovatele polského původu Uriho Orleva Běž, chlapče, běž (2001). Tato díla s chlapeckými hrdiny spojuje - řečeno autorčinými slovy - "zásadní téma: vynucený, nečekaný útěk, jehož důvodem je vytržení z běžného života, které způsobila válka" (s. 84).
Tamara Bučková se rozhodla pro širší záběr, neboť ve svém příspěvku sleduje díla německy psané literatury, v nichž je válečné dětství zdrojem inspirace pro literární fikci i předmětem vzpomínání. Figurují tu autoři jako Hans Peter Richter, Karel Bruckner, Judita Kerrová, Christine ^stlingerová, Josef Holub, Gudrun Pausewangová, Peter Härtling, Ilse Tilschová, Mirjam Presslerová či Renate Welshová. Bučková pochopitelně nevěnuje všem stejný prostor, přesto je její přehled informačně velmi cenný. Podobně lze hodnotit také kapitolu Evy Brázdové Toufarové, přinášející obraz druhé světové války především v nizozemských obrázkových knížkách. Tento obraz má i náležitý rámec, který tvoří popis válečné situace v Nizozemí.
V autorském kolektivu je přítomna také prešovská odbornice Zuzana Stanislavová, jež svého času psala v Ladění o novinkách slovenské dětské literatury. V recenzované knize nastínila reflexi druhé světové války v obnoveném časopisu Slniečko, tedy v období po roce 1969. Ve svém přehledně strukturovaném textu pohlíží na díla s válečnou tematikou subspecie žánru, tematiky i společenských proměn. Radek Malý si zase všímá - řečeno slovy názvu jeho příspěvku - "deníkové tvorby mladých ve stínu holokaustu", a tak glosuje knižně vydané deníky Hany Bořkovcové, Věry Kohnové, Evy Rodenové, Petra Ginze či Michala Krause. Právem v nich vidí "cenné dokumenty, které vypovídají o nezlomnosti lidského ducha a jeho touze po svobodě a lásce za těch nejnepřívětivějších okolností" (s. 170).
Na kapitolu Radka Malého částečně navazuje Jarmila Sulovská, jež tematiku dětských osudů ve válce zkoumá rovněž ve vydaných denících, ale více se zaměřuje na memoárovou literaturu. Do svého zorného pole zahrnuje knížky Eriky Bezdíčkové, Bruna Schreibera, Thomase Buergenthala a Leona Leysona. Jejich charakteristikami chce podat informace, které by mohli učitelé využívat "v hodinách dějepisu, literární a občanské výchovy i jako doporučenou mimoškolní četbu" (s. 174). Tematické linie holokaustu se drží též Petra Bubeníčková, jež se po nástinu patřičného kontextu soustřeďuje na dvě prózy: na Perličky dětství (1992) Věry Gissingové a na knihu Bedřicha Fritty a Ivana Klímy O chlapci, který se nestal číslem (1998).
Jádrem následující kapitoly učinil Milan Polák knížku Johna Boyneho Chlapec v pruhovaném pyžamu (2008), situovanou hlavně do Osvětimi. Po
jednává o ní dosti popisně, což zdůvodňuje záměrem informovat učitele, jimž adresuje i glosy o dalších knihách přibližujících inferno osvětimského koncentračního tábora. Se školskou sférou je ještě úžeji spjat poslední příspěvek Jitky Zítkové, analyzující díla s tematikou druhé světové války zastoupená v dnešních čítankách. Autorka zvolila poměrně široký záběr, neboť zkoumá čítanky z nakladatelství Alter, Fortuna, Fragment, Fraus, Nová škola, Prodos a SPN. Posuzuje ukázky z vybraných děl jako "samostatné celky s vlastní věcnou i estetickou výpovědní hodnotou" (s. 214), přičemž dochází k závěru, že "literární obraz druhé světové války v nich je dostatečně pestrý, autorsky i tematicky" (s. 223).
Celá publikace, jejíchž patnáct kapitol doplňuje pětistránková obrazová příloha a anglické résumé, tedy přináší příspěvky s rozličnými, leč vesměs vítanými přesahy. Obsahuje cenné informace a analýzy děl, která často vyšla v posledních deseti letech, a tak obohacuje dosavadní literaturu o kultuře doby nacistické okupace. Jestliže vedle literárněvědných studií zahrnuje i příspěvky adresované učitelům, není to na škodu: tato disparátnost může vyvolat žádoucí diskuzi o společenské relevanci podobných kolektivních publikací a o jejich využívání v praxi.

Jiří Poláček, Česká literatura, č. 2/2017, str. 333

Das seit einigen Jahren zunehmende wissenschaftliche Interesse an historischen Aspekten von Kindheit und Kinderliteratur ist auch in der tschechischen Forschung deutlich. Eine wachsende Zahl studentischer Abschlussarbeiten befasst sich vor allem mit Teilaspekten der Kinderliteratur seit dem frühen 20. Jahrhundert, eine Kollektivmonografie zur Kindheit im Ersten Weltkrieg wurde im vergangenen Jahr mit dem Preis Magnesia Litera prämiert,(1) weitere wichtige Bände zur Geschichte von Familie und Kindheit sind erschienen(2) oder in Vorbereitung, und die Grant-
Agentur (Grantová agentura České republiky, GAČR) fördert gleich mehrere Forschungsprojekte zu diesem Themenbereich. Angesichts dieses kleinen Booms ist es also nachvollziehbar und begrüßenswert, dass nun ein Buch zum komplexen Thema Kindheit und Jugend im Zweiten Weltkrieg erschienen ist.
Allerdings erscheint der Band mit der heißen Nadel gestrickt und bleibt an der Oberfläche, was gerade angesichts der Vielfalt der aktuellen Forschung zu bedauern ist. Er wird gekennzeichnet als Kollektivmonografie, lässt jedoch die Kohärenz, die ein solcher Begriff nahelegt, vermissen. Es fehlt eine über das sehr allgemein formulierte Interesse am Thema "Kinder und Krieg" hinausgehende Fragestellung. Auch die Zusammensetzung der Texte wirkt willkürlich. Die Herausgeberin präsentiert dem Leser - ohne den Versuch einer Erklärung - Beiträge zu einzelnen literarischen Werken, faktografische Überblicksberichte und Materialsammlungen für Lehrer, Essays zu Texten für Kinder, von Kindern und über Kinder, Zusammenfassungen von Kinderbüchern sowie Darstellungen zu tschechischer, deutschsprachiger, amerikanischer, hebräischer und niederländischer Literatur aus sechs Jahrzehnten. Verschiedene Formulierungen weisen darauf hin, dass zumindest einige Autoren ihre Beiträge tatsächlich aus einer primär didaktischen Perspektive verfasst haben: Die besprochenen literarischen Werke werden oft auf ihre Qualität und Überzeugungskraft hin geprüft, und mehrere Autoren sprechen den Wunsch aus, die behandelte Literatur möge intensiver und breiter rezipiert werden. Diese Zielsetzung wird jedoch an keiner Stelle deutlich formuliert, und es bleibt unklar, welchen Maßstab der Band für sich selbst setzt und an welchem Maßstab Rezensenten ihn entsprechend messen sollen.
Dass die Autoren und vor allem die Herausgeberin sich so wenig um eine Auseinandersetzung mit der internationalen Forschung bemüht haben und kaum weiterführende analytische Fragen stellen, ist eine vertane Chance, denn so wird das Potential des Themas weitgehend verschenkt. Mehrfach weisen die Beiträger darauf hin, wie wichtig Kinderliteratur über den Krieg sei, verfolgen diese Gedanken aber nicht weiter. Überlegungen dazu, welche Rolle Konstrukte von Kindheit bei der Aufarbeitung von Kriegserlebnissen spielen, sucht der Leser vergebens. Eine andere Frage, die nach einer systematischen Auseinandersetzung ruft, ist die nach Genre und Zielgruppe. In verschiedenen Beiträgen scheint als Problem auf, ob Literatur über Kinder auch als Literatur für Kinder verstanden werden kann und sollte und wie sich diese Wahrnehmung im Lauf der Zeit verändert.
Auch innerhalb der tschechischen Wissenschaftslandschaft bringt der Band wenig Neues. Zum "Kuratorium pro výchovu mládeže" (Kuratorium für die Erziehung der Jugend) und dessen Publikationstätigkeit im Rahmen von Kinderzeitschriften beispielsweise sind bereits mehrere Artikel und Studien zugänglich, zuletzt die Doktorarbeit des hier ebenfalls vertretenen - merkwürdigerweise, weil chronologisch inkonsequent erst mit dem zweiten Beitrag - Pavel Suk.(3) Der faktografische
Text zum Kuratorium, mit dem der Band eröffnet, bringt somit kaum Neues. Tatsächlich am interessantesten ist der erwähnte Artikel von Suk, in dem die Geschichte und Arbeitsweise der Zeitschrift "Mladý hlasatel" (bzw. anfangs "Malý hlasatel"; Junger bzw. Kleiner Ausrufer) in den Jahren von 1935 bis 1941 mit analytischem Blick fürs Detail präsentiert werden. Suk gelingt es, die redaktionelle Entwicklung (insbesondere die bemerkenswerte Mitarbeit Jaroslav Foglars) mit einer Textanalyse und der Einbindung in historische Entwicklungen zu verknüpfen.
Die aktuelle Kindheitsforschung profitiert sehr von interdisziplinären Fragen und nicht zuletzt medienwissenschaftlichen Ansätzen. Das in diesem Band aufgegriffene Thema bietet sich für eine solche Auseinandersetzung an, es verlangt allerdings nach deutlich mehr Reflexion und schlicht Mühe als offenbar hier aufgewandt wurde. Schade.

1 Lenderová, Milena/Halířová, Martina/Jiránek, Tomáš: Vše pro dítě! Válečné dětství 1914-1918 (Alles für das Kind! Kindheit im Krieg 1914-1918). Praha 2015.
2 Hier seien nur einige genannt: Šustrová, Radka: Pod ochranou protektorátu: Kinderlandverschickung v Čechách a na Moravě. Politika, každodennost a paměť, 1940-1945 (Unter dem Schutz des Protektorats: Kinderlandverschickung in Böhmen und Mähren. Politik, Alltäglichkeit und Erinnerung, 1940-1945). Praha 2012. - Rákosník, Jakub: Sovětizace sociálního státu: Lidově demokratický režim a sociální práva občanů v Československu 1945-1960 (Sowjetisierung des Sozialstaats: Das volksdemokratische Regime und soziale Rechte der Bürger in der Tschechoslowakei 1945-1960). Praha 2010. - Knapik, Jiří (Hg.): Děti, mládež a socialismus v Československu v 50. a 60. letech (Kinder, Jugend und Sozialismus in der Tschechoslowakei der 50er und 60er Jahre). Opava 2014. - Henschel, Frank: "All Children Are Ours”. Children’s Homes in Socialist Czechoslovakia as Laboratories of Social Engineering. In: Bohemia 56 (2016) H. 1, 122-144.
3 Suk, Pavel: Protektorami časopisy a přílohy denních listů pro děti a mládež jako nástroj nacistické propagandy (Zeitschriften des Protektorats und Beilagen der Tageszeitungen für Kinder und die Jugend als Instrument von NS-Propaganda). Dissertation an der Karlsuniversität Prag, Praha 2014. - Nezdařil, Petr: Propaganda a mládež za protektorátu: Kuratórium a Strategie působení na mládež prostřednictvím časopisů (Propaganda und Jugend im Protektorat: Das Kuratorium und die Strategie der Einwirkung auf die Jugend mithilfe von Zeitschriften). Diplomarbeit an der Universität Prag, Praha 2009. - Springi, Jan: Protektorami vzor mladého člověka. Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě (1942-1945) (Das Vorbild des jungen Menschen im Protektorat. Das Kuratorium für die Erziehung der Jugend in Böhmen und Mähren (1942-1945)). In: Soudobé dějiny 11 (2004) č. 1-2, 154-177.

Martina Winkler, Kiel, Zeitschrift Bohemia, Ausgabe 57/2, 477-479