Vratislav Moudr se ve své knize věnuje vztahu přírody a kultury, přičemž vychází z evoluční ontologie Josefa Šmajse, která zdůrazňuje jejich nesourodou povahu. Tuto perspektivu autor textu rozvíjí zavedením konceptu hybridity, jenž umožňuje lépe porozumět strukturám vznikajícím na pomezí těchto dvou řádů. Moudr se zaměřuje nejen na genetické, psychické a ekosystémové hybridy, ale také na roli člověka jako jedinečného hybridu. Člověk pro něj není jen hybridem. Díky transformaci lidské psychiky kulturou, která proniká celou její šíří i hloubkou, ho v textu pojímá jako kyborga. Osobnost člověka je tu chápána jako sociokulturní produkt, kterým kultura člověka disciplinuje a řídí jeho činnost v souladu se svými systémovými zájmy udržovat se v čase a růst.

Kniha představuje nejen pečlivý návrh revize evoluční ontologie, ale zároveň také odpověď na některé výzvy spojené se sociálním konstrukcionalismem. Její autor ukazuje, že zatímco konstrukcionalismus mnohdy rozpouští hranice mezi přírodou a kulturou, přístup evoluční ontologie naopak zdůrazňuje jejich nesourodost a umožňuje uchopit hybridní entity včetně kyborga jako reálné produkty interakce těchto dvou řádů. V souladu s apelem evoluční ontologie kniha volá po zásadní změně směřující k biofilní kultuře, která by respektovala jak konfliktní vztah kultury s přírodou, tak také mimořádné postavení hybridů a člověka v tomto vztahu. Přispívá tak k debatě o udržitelnosti a odpovědnosti za příští generace lidí.