Život většiny obyčejných Neapolců ovlivňuje "systém" čili camorra a oni často musejí volit mezi přikázáním Božím a pravidly diktovanými lokálními božstvy zločinu, moci a mamonu.

Andrej Longo se životu Neapole a jejích obyvatel věnuje ve své tvorbě soustavně. Třebaže od prvního vydání povídkové sbírky Deset uběhlo bezmála dvacet let, situace běžných Neapolců, zejména těch méně majetných, se rozhodně nezlepšila.
V deseti povídkách nazvaných podle jednotlivých přikázání Božího Desatera jsou někdy na ploše hodin, jindy dní a jen výjimečně celých let technikou intimního pohledu zobrazeny jak těžkosti lidí, kteří se snaží vzdorovat vábení všudypřítomného mafiánského "systému", nehřešit a jednat správně, tak i problémy těch, kteří se s tímto systémem, jenž město ovládá, zapletou, podlehnou mu a začnou uctívat jeho bohy. Přítomnost camorry je často jen naznačená, ale odráží se ve způsobu a pokřivenosti uvažování i jednání jednotlivých postav. Autor v mistrné zkratce a prostřednictvím autentických promluv a svižných dialogů rozkládá zavedené představy o životě pod Vesuvem - například ty o posvátnosti rodinných vazeb a "kmenové" soudržnosti -, zároveň však ukazuje, že i z prohnilého podloží vyrůstají lidé schopní hrdinně odolávat vnějšímu tlaku, aby neztratili sami sebe. Třebaže někdy za to platí cenu nejvyšší.