Kniha poukazuje na vztahy Bohuslava Martinů s rodinou, která pro ně znamenala po celý život potřebnou jistotu a zázemí. Úzký rodinný kruh představovali rodiče a dva sourozenci. Tatínek skladatele Ferdinand Martinů byl vyučený švec, v době narození skladatele působil jako pověžný v kostele sv. Jakuba a díky této službě získal k užívání byt vybudovaný v prostorách věže. Tam se Bohuslav Martinů narodil a tam s rodinou žil dalších dvanáct let. Maminka byla velmi důležitou osobou v životě skladatele, ještě v dospělosti cítil Bohuslav potřebu s ní některé své kroky konzultovat. Bratr František byl akademickým malířem, věnoval se zejména sakrální výzdobě kostelních interiérů. Sestra Marie se živila jako dámská krejčová ve vlastním módním salonu. Přesto, že B. Martinů prožil víc jak polovinu života v zahraničí, k rodině do Poličky se vracel každoročně na letní měsíce a trávil je zde pravidelně až do roku 1938. Po vypuknutí druhé světové války a po změně režimu ve vlasti v roce 1948 mu byly návraty domů okolnostmi na trvalo znemožněny. S rodinou ale zůstal v trvalém korespondenčním kontaktu. Osudy jeho nejbližších, kteří dosud zůstávali skryti ve stínu slavného skladatele, se na základě dochovaných archivních dokumentů pokouší přiblížit tato publikace.