Barokní urban history

Staré paměti kutnohorské (1675) Jana Kořínka jsou nevšední obraznou apoteózou význačného královského města s proslulou hornickou minulostí. Nejde však o tradiční memoáry, vázané na osobní vzpomínky autora (končí ostatně rokem 1614), nýbrž o soubor historických medailonů s ambicí uchovat lokální kolektivní paměť, tj. duchovní i materiální život v Kutné Hoře, do něhož se promítaly bouřlivé události tehdejších politických a náboženských dějin. Kořínek vypravuje o vzniku a slavném růstu města, o jeho kráse, bohatství a výsadním postavení v zemi, o přízni svaté Barbory i o královských privilegiích, jimž se kdy těšilo. Své poznatky o kutnohorském dolování a mincovnictví podává jakoby popularizačním až reportážním způsobem, do díla s výrazně uměleckou aspirací neváhá zapojit ani slangovou hornickou terminologii. Alexandr Stich a Radek Lunga podrobili barokní text všestranné lingvoliterární analýze a doprovodili jej nebývale rozsáhlým komentářem, aby čtenářům usnadnili recepci a interpretaci časově odlehlého spisu. Edice vychází v České knižnici podruhé, po 25 letech od prvního vydání, revidovaná a aktualizovaná Radkem Lungou.

Jan Kořínek
(1626 Čáslav - 1680 Praha), jezuitský učenec. O sobě samém nezanechal žádné záznamy, neznáme dokonce ani jeho podobu. Z dobových zpráv však víme, že do jezuitského řádu vstoupil roku 1641, že po noviciátu studoval v Brně rétoriku (zde se také jako osmnáctiletý mladík aktivně účastnil obrany města obleženého švédským vojskem), následně na pražské univerzitě logiku a že složil čtyři řeholní sliby, tzn. dosáhl stupně profesa. Během pětatřiceti let své pastorační práce byl pedagogicky a kazatelsky činný v mnoha českých městech, od Opavy až po Český Krumlov, nejdéle působil v Kutné Hoře. V Litoměřicích zastával funkci rektora jezuitské koleje. Po přeložení do Prahy na místo správce klementinské tiskárny podlehl morové nákaze. Kromě posluchačských zápisků z Kořínkových filozofických přednášek se zachovala i svědectví o jeho řečnickém a diplomatickém umění, díky němuž získal přízvisko "anděl míru". Přátelství s Bohuslavem Balbínem velmi posilovalo jeho vlastenecké a protireformační zaujetí a iniciovalo tak i vznik Starých pamětí kutnohorských.