Články k tématu:

Spor o vděčnost (Oběti války jako politická zbraň)
- Zdenko Maršálek
Jako každý rok, opět a nanovo se také probírají otázky konce války, osvobozování území Československa a podílu, jímž k němu přispěla ta či ona spojenecká mocnost. Jistým symbolem letošní debaty se stal spor o jednu hlásku, zda z úst české političky v publicistickém pořadu České televize zazněla, či nezazněla spojka "i", když zmiňovala, že naši vlast osvobodili i Američané. Ať už byl výrok vyřčen jakkoliv, podstata každoročních debat má stále stejné pozadí - různost pohledů na význam a odkaz dotyčného světového konfliktu pro poválečná desetiletí a pro současnost.

Aby o nás věděli... (Vojenské oddělení propagandy v londýnském exilu)
- Martin Flosman
Československá exilová politická reprezentace kladla po celou válku důraz na intenzivní propagační činnost. Rozsáhlá medializace měla za cíl propagovat československý odboj, zahraniční armádu i meziválečné Československo všemi dostupnými prostředky, a tím zajistit přízeň širokých vrstev britského obyvatelstva. Za tímto účelem vzniklo 19. srpna 1940 při Propagačním odboru československého Ministerstva zahraničních věcí (MZV) v Londýně Oddělení vojenské propagandy a osvěty. Později se přejmenovalo na Vojenské oddělení propagandy a fungovalo až do dubna 1945. V jeho čele stál vojenský přidělenec - důstojník, který podléhal rezortu obrany, pracoval však v rámci MZV. Exponované oddělení Ministerstva národní obrany (MNO) tak působilo navenek jako součást MZV, směrnice a příkazy však vydávalo MNO. Funkci přidělence zastával nejprve major generálního štábu Václav Koutník, již v polovině června 1941 jej ale vystřídal podplukovník generálního štábu Václav Vlček.

Jak vzpomínat pomalu (Nejnovější přístupy v paměťových studiích)
- Anežka Brožová
Paměťová studia (memory studies) jsou interdisciplinárním oborem, který se zabývá tím, jak jednotlivci, skupiny a celé společnosti uchovávají, interpretují a předávají vzpomínky na minulost. Tento obor propojuje historii, sociologii, kulturní studia a další disciplíny, aby analyzoval nejen to, co si společnosti pamatují, jak a proč si to pamatují, ale také jak a proč zapomínají. Jedním z klíčových konceptů tohoto oboru je pojem kolektivní paměť (v češtině se setkáváme také s pojmy historická paměť nebo historické vědomí) definovaný historikem Mauricem Halbwachsem již v první polovině 20. století. Halbwachs upozornil na to, že individuální paměť je spoluformována socializací jedince. Skutečný "boom" paměťových studií sledujeme od osmdesátých let, kdy se kolektivní paměť začala těšit velkému zájmu badatelů a současně se rozvíjelo mnoho teoretických konceptů v tomto oboru. Jedním z dodnes vlivných konceptů jsou "místa paměti" (lieux de mémoire), zpracovaná francouzským teoretikem Pierrem Norou. Jedná se o fyzické nebo symbolické prostory, které uchovávají kolektivní vzpomínky, například památníky nebo muzea, ale v přeneseném významu i třeba významná výročí. V německém jazykovém prostoru se často používá pojem "kultura/y vzpomínání" (Erinnerungskultur/en), kterým se myslí soubor všech myslitelných forem a strategií vědomého vzpomínání na minulost.

Samostatné články:

"Kladivo na čarodějnice" - kritika kultu osobnosti?
(Nad románem Václava Kaplického) - Martin Dolejský

Lákat a osvěžovat
(První československé pornočasopisy po roce 1989) - Radim Kopáč

Třináctá komnata renesančního génia - Vít Vlnas

Z pokladů knihoven: Vytiskl nejstarší italský tisk Čech?

Tiber s čínskými rysy (V nové éře totalitní kontroly ČLR) - Jarmila Ptáčková

Rozloučení: JPK (1948-2025)

Knihovnička: Svatá válka, "žádoucí Druhý" a radikální humanismus