The book Where Them Stray Dogs At introduces a collective of authors who approach Belgrade as a conceptual starting point. While grounded in one location, the book explores the broader meanings and identities projected onto the so-called Balkans as a region. Through different approaches, the authors create a series of fragmented yet inevitably related commentaries on themes such as authenticity, migration, urban transformation, and Balkanism. The subtitle of the book hints at its transitory character, emphasizing the unaligned—almost stray—perspectives of the contributors. Reflecting on their own positionalities and the tensions between personal and collective narratives, the book connects the authors 'approaches into a layered exploration of the liminal spaces between development and decline, past and present, belonging and alienation.

***
Kniha Where Them Stray Dogs At představuje práci kolektivu autorů a autorek, kteří vnímají Bělehrad jako konceptuální výchozí bod. Přestože je téma knihy zakotveno v jednom konkrétním místě, zkoumají širší významy a identity, které jsou dlouhodobě připisovány takzvanému Balkánu jako kulturnímu regionu. Prostřednictvím různých přístupů vytvářejí sérii fragmentárních, avšak nevyhnutelně provázaných komentářů k tématům, jako jsou autenticita, migrace, městská transformace a balkanismus.

Podtitul knihy, Liminální myšlenky o balkanismu, gentrifikaci a nostalgii, naznačuje přechodný charakter neukotvených, někdy až toulavých, perspektiv autorstva. Skrze reflexi vlastních pozic a napětí mezi osobními a kolektivními narativy se jednotlivé přístupy v knize propojují do vrstevnatého zkoumání liminálních prostorů mezi rozvojem a úpadkem, minulostí a přítomností, sounáležitostí a odcizením.

Vzniku knihy předcházel v roce 2023 stejnojmenný výstavní projekt v Galerii FaVU, který představil práce autorů a autorek jednotlivých kapitol v knize: Jiřího Grubera, Barbory Ilič, Rista Iliče, Tamary Spalajković a Milici Živković. Výstava prozkoumala různé způsoby, kterými je Bělehrad v současnosti romantizován i vykořisťován, ať už ze strany příchozích, či těch, kteří zde žijí a město aktivně utvářejí. Tento motiv se následně propsal i do knihy, která téma zpracovává nejen kriticky, ale i chápavě, ve snaze porozumět proměnám, motivacím a kontextu, z nichž časté stereotypy o Bělehradě vycházejí. Kniha, zahrnující osobně motivované a často intimní texty, takto poslouží i jako podklad pro pochopení událostí a protestů, k nimž v současnosti v Bělehradě dochází.

Na fyzickou proměnu města se ve své kapitole zaměřuje Risto Ilič. Prostřednictvím výzkumných rozhovorů s představiteli Bělehradské kulturní scény mapuje mizení významných budov a městských částí a dopady na schopnost sebe-organizace a kolektivního odporu. Barbora Ilič se v několika kapitolách, které slouží jako průvodní text knihou, pokouší o pochopení toho, co příchozí - ať už turisty či členy diaspory - na Bělehradě přitahuje. Skrze vlastní platonický vztah k Bělehradu se zamýšlí nad pozicí existenciálního cizinectví a nad současnou estetizací nostalgie a její rostoucí popularitou na sociálních sítích. Kapitola Tamary Spalajković pak v tomto ohledu navazuje intimním zkoumáním identity migrujících a paradoxních pocitů z návratů "domů". Skrze zápisky z cesty do rodného Bělehradu přibližuje odcizující atmosféru byrokracie a fyzických i abstraktních hranic, které možnosti pomyslného návratu předchází. Představa o Bělěhradě coby místě, které je příslibem domova i zdrojem traumatu, se promítá i do kapitoly Milici Živković. Ve svém textu a navazující básni se zabývá ženskou identitou v "balkánské" kultuře od 90. let do současnosti a jejím vlivem na romantizaci toxických vztahů, ať už právě s městem, zemí, či skutečnými osobami. Oproti tomu Jiří Gruber se na základě vlastní zkušenosti života v Bělehradě zaměřuje na mužské stereotypy spojené se Srbskem a jejich komerční využití v podobě tzv. "slovanského" přízvuku.