Navzdory nešťastnému dětství a těžkým podmínkám začal osmnáctiletý Finlay právě studovat ošetřovatelství na Glasgowské univerzitě. V dětství si prošel ústavní péčí a pěstounstvím, což znamená, že se teď na prahu dospělosti nemá o koho opřít. Jako by svět nebyl sám o sobě děsivý. Jak má psát eseje, soustředit se na ošetřovatelskou praxi a žít normálním studentským životem, když se sotva dokáže uživit? Sedmnáctiletý Banjo se mezitím pokouší usadit v nové pěstounské rodině, dokončit střední školu a udržet si práci. Perou se v něm však hněv a strach a ohrožují jeho už tak nejistou budoucnost. Neví, co s ním bude, ale tuší, že nic hezkého ho nečeká. Ještě před třemi lety si Finlay a Banjo byli blízcí jako bratři. Jenže se mezi nimi něco stalo a jejich cesty se rozešly. Společná minulost je oba pronásleduje a brání jim posunout se dál. Pokud si chtějí udržet své blízké, musejí si vzájemně odpustit. A taky najít způsob, jak odpustit sami sobě.